Teplé počasí posledního dne minulého roku, během něhož konečně rozkvetly za oknem i „barborky“, vrcholilo překrásným, romanticky zabarveným západem slunce. Blankytnou, pozdně odpolední oblohu nad horizontem lemovala červeň a žluť odrazu paprsků zlatého terče za obzor klesajícího slunce, když tu se na ní zjevil obrovský kříž, stopa letadel křižujícím předvečerní oblohu.
Unesen silou i nádherou okamžiku a dojat zobrazeným symbolem utrpení, jsem přemýšlel nad významem nebeského oznamu. Symbol kříže je dle snáře tvarovým zářičem a mocným znamením ochrany. Pozorovateli nese vzkaz: Nepotká tě nic zlého. Je však důležité zastavit se a přemýšlet! Překvapující znamení přišlo ve chvíli, kdy jsem bilancoval končící rok. Probíral všechny svízele, zklamání, osobní pocity radosti i milé chvíle spokojenosti ve vztahu, ve štěstí s dětmi, vnuky a vnučkami, ve zdraví a pospolitosti v rodině.
Nepřirozeně dlouho na zimní dobu jsem spokojeně seděl na sluníčku pod svou jabloní jen nalehko a v myšlenkách se loučil se starým rokem. Uvědomil jsem si svůj stařečkovský věk a vzpomněl na nedávno objevenou vybledlou fotku. Jsou na ní prapředci stejného věku. Šedovlasí strýčci v oblecích a v bílých košilích s vázankami, tetičky v tradičních stejnokrojích s vyšívanými šátky na hlavě. Z obrazu sálá klid a harmonie. A také silné svědectví o jejich vztahu ke končícímu životu, k oddanosti k údělu stáří i k pocitu dobré životní práce na svém statku a pro svou rodinu, souznění s věkem, klid…
Zůstaň pevný a smířlivý
Tu jsem si vzpomněl na setkání. V kupé jsem potkal dívku, Mobilem hovořila se vzdálenou osobou. Rozčílila se, pak si uvědomila, že není sama, hovor ukončila s omluvou. Usmál jsem se smířlivě a navázal hovor. Přiznala, že ji trápí neshody s matkou. Poradil jsem jí: „Milá slečno, nesnažte se s nepřízní ve svých vztazích bojovat. Naučte se více své blízké milovat a chápat. Hádkami a citovými vzepřeními určitě více ztratíte a možná už nikdy nebude schopna mít k matce hlubokého citu a lásky.“
Hezká žena mlčela a hleděla z okna. „Věřte, láska a smíření je mnohem důležitější, než jakékoliv boje či hádky. Je lepší dávat lásku druhým. Ona se vám pak vrátí obloukem a neopustí vás,“ uzavřel jsem hovor a loučil se. Dívka klimbala schoulená v koutku kupé a z tváře jí vyzařoval klid. Snad pochopila…
Ozářen paprsky za obzor padajícího posledního slunce roku jsem ledoval scenérii podvečerní oblohy i výrazný symbol utrpení, smíření i ochrany. Pro mne byl v tu jedinečnou chvíli tečkou za uplynulým rokem. Vzkazoval výstižné: „Zůstaň pevný a ve svých cílech neústupný, přesto smířlivý se životem i lidmi. Pomni, že kříž pozemský lemuje strastiplnou cestu lidskou na nebesa.“ Krásné povzbuzení.
Text a foto: František Synek
František Synek je etnograf, historik a fejetonista. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, po dvou pokusech má nyní šanci na zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář