Dačicko chce na Moravu, Jihočeský kraj z něj udělal periferii

Moravská vlajka na dačické radnici. Vedení města ji každý rok vyvěšuje na svátek sv. Cyrila a Metoděje.

Dačicko zažívá oživení snahy o obnovu zemské hranice. Nový impuls přineslo vítězství moravského hnutí v Dačicích v nedávných komunálních volbách. Jihozápadní kout Moravy byl v 60. letech přesunut pod jihočeský kraj. Část obyvatelstva požaduje připojení ke kraji s centrem na Moravě. Se zastánci této myšlenky jsme vedli rozhovor.

Nedávné komunální volby přinesly v Dačicích překvapivé vítězství. Na prvním místě uspělo Moravské zemské hnutí, které usiluje o zavedení samosprávy Moravy. Zástupcům hnutí se posléze podařilo získat pozice ve vedení města včetně postu starosty.

Úspěch moravských patriotů posléze znovuotevřel otázku regionální příslušnosti Dačicka. Území bývalého okresu historicky vždy patřilo k Moravě. V 60. letech bylo v rámci úpravy krajů přesunuto pod Jihočeský kraj. Místní to tehdy nesli nelibě, na historickou příslušnost dodnes nezapomněli.

Nejde ale jen o historii, jak dokazuje i nedávné vítězství moravského hnutí v bývalém okresním městě Dačicích. Celá oblast totiž přirozeně spáduje do vnitrozemí Moravy, čemuž odpovídá i technická infrastruktura. Hromadnou dopravou se místní dostane do Jihlavy či Brna často lépe než do krajských Českých Budějovic i okresního Jindřichova Hradce.

Úroveň veřejných služeb patří na Dačicku mezi nejhorší v celém Jihočeském kraji, jak ukazuje srovnání územních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP). Není proto divu, že část zdejších obyvatel usiluje o změnu. Tu by prakticky přinesla pouhá změna zákona o územním členění státu, kde je území ORP Dačice vedeno jako součást okresu Jindřichův Hradec. K podobné úpravě už došlo v roce 2005, kdy dvacet pět obcí na Tišnovsku opustilo kraj Vysočinu a byly novelou připojeny k Jihomoravskému kraji.

Hejtman: Kraj dělá maximum

Oživení pozornosti neušlo médiím. Například regionální redaktoři veřejnoprávní České televize natočili reportáž, ve které vyzpovídali příznivce i odpůrce krajské příslušnosti Dačicka. „Snažím se, abychom se všem projektům v Dačicích maximálně věnovali. Jak to tam lidé historicky cítí, umím ovlivnit těžko,“ uvedl v reportáži hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ODS).

Při úvahách o změně zařazení Dačicka se často zmiňuje Kraj Vysočina. Do krajského města Jihlavy ostatně například vede železnice, na rozdíl od Českých Budějovic. Po silnici je také přibližně o padesát kilometrů blíže.

Současný hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek (ODS) se ale k této myšlence staví skepticky. „Pokud by se tím měl někdo seriózně zabývat, tak by diskuse musela být opravdu široká. Pro to, aby se ta záležitost vůbec otevřela, by musela být široká shoda obyvatel,“ citovala ČT Schreka. Druhou možností pro Dačicko je přesun pod Jihomoravský kraj.

dačický radní Bohumil Šuhaj s moravskou vlajkou na krajské hranici

Radní: Z bývalého okresu je vylidněná periferie

Redakce Zpráv z Moravy oslovila zastánce změny stávajícího systému. Podle dačického radního Bohumila Šuhaje (Moravské zemské hnutí) bude Dačicko vždy na Moravě nehledě na aktuální uspořádání. “Dačicko bylo, je a bude na Moravě. Na tom žádná hranice kraje, ať už jakkoliv nazvaného, nic nezmění. Je to záležitost podložená historicky, na kterou nemá vliv současné územněsprávní uspořádání,” říká Bohumil Šuhaj, který vyučuje zeměpis na zdejší základní škole.

Vyřešení problému regionu podle něj přinese až zavedení zemské samosprávy. “Našim cílem je obnova zemského zřízení, v rámci kterého by Dačicko náleželo k Moravě. Ostatně ani hranice Kraje Vysočina nerespektují zemské hranice a tento kraj je bohužel také slepencem, podobně jako Jihočeský kraj. Pokud mají být kraje zachovány, tak pouze v případě, že budou respektovat zemské hranice,” tvrdí zástupce Moravského zemského hnutí.

Návrat osvědčeného modelu samosprávných zemí a malých okresů by Dačicím vrátil postavení, které měly jako okresní město do 60. let minulého století. “Od té doby se bohužel událo mnoho špatného. Například krach dačické nemocnice nebo neobnovení vlakového spojení s Rakouskem, k čemuž přispěl i nezájem rakouské strany. Ani úroveň silniční sítě není dostatečná. Zdejší okresky opravdu nevyhovují intenzitě dopravy, především té nákladní,” vyjmenovává dačický radní.

Periferní postavení Dačicka je podle něj očividné. K neduhům patří i špatná dostupnost odborné lékařské péče včetně nedostatku zubařů. Omezování hromadné dopravy vede místní k nutnosti používat auta, pokud na to mají finanční prostředky. “Dochází k omezování či přímo rušení autobusových spojů. Naposledy to byl přímý spoj do Brna zajišťovaný soukromým dopravcem na vlastní riziko.”

Zmíněné negativní jevy budou mít pro region dalekosáhlé důsledky. “Všechny tyto záležitosti v součtu způsobují vylidňování a stárnutí populace Dačicka. Mladí a vzdělaní lidé tu nezůstávají, po studiích se na rodnou jihozápadní Moravu nevracejí,” konstatuje dačický radní.

Přečtěte si  Moravské náměstí prošlo zásadní proměnou. Podívejte se, jak vypadá

Situace ale není beznadějná. “Věříme, že máme šanci uspět. Uvědomujeme si, že to bude ještě běh na dlouhou trať. Je třeba na tyto souvislosti neustále upozorňovat, jak místní dačické, tak i ty, kteří do našeho regionu přijíždějí jako turisté nebo chalupáři. Třeba to konečně vyvolá debatu mezi těmi, kteří o těchto změnách mají kompetenci rozhodovat. Pokud k tomu dojde, přinese to úlevu jak obyvatelům Dačicka a podobně ‘postiženým’ regionům, tak celému našemu státu,” dodává Bohumil Šuhaj.

Pamětník: Moravskou snahu nelze vyvrátit

Dačický rodák, malíř a spisovatel Jiří Albrecht, se počítá mezi místní pamětníky. “Pamatuji si rok 1960, který byl pro Dačicko skutečnou katastrofou. Dačický okres byl roztrhán na kousky a spolu se slavonickým soudním okresem připojen k velkému okresu Jindřichů Hradec a tím k nově vzniklému Jihočeskému kraji. Za vším a pro vše se začalo jezdit do jihočeského města. Tenkrát se mu začalo říkat ‘Protivín’,” vzpomíná autor řady publikací o jihozápadní Moravě.

Pamatuje si i nespokojenost lidí v dotčeném regionu. Vše se ale tehdy odehrálo bez veřejných protestů, protože režim měl na nespokojence účinné páky. “To přestalo platit v roce 1968, tehdy v době uvolnění poměrů se Dačicko vzbouřilo. Jenže režim opět nabral dech a zapracovaly jeho osvědčené páky. Teď už jenom zbývalo čekat, až diktatura padne.”

V roce 1989 skutečně ke změně došlo. “Moravský patriotismus na celém Dačicku se nechal opět hodně hlasitě slyšet, a to za podpory obnoveného moravského hnutí. Po dlouhých politických tahanicích byl však nastolen ještě horší krajský systém než ten předpřevratový,” připomíná Jiří Albrecht.

Od osudného roku 1960 uplynulo 62 let, ale moravský patriotismus v oblasti horního Podyjí přežil. “Vše nasvědčuje tomu, že vyvrátit se nedá. Jsem toho svědkem, neboť celou jihozápadní Moravu jsem projel, mluvil s lidmi a vše zmapoval ve svých knihách. Je možné přinutit řeku Moravskou Dyji, aby se svými přítoky přetékala kopce na zemské hranici a stala se se součástí povodí Vltavy? Je možné smazat rozdíl ve vzhledu jihočeských vesnic a těch, které leží na jihozápadní Moravě?” ptá se dačický rodák.

Sám podporuje moravské hnutí, jehož je dlouholetým aktérem. “Podle mého názoru je v první fázi našich snah možná úprava hranic krajů všude tam, kde je to třeba. A to je právě naše moravské Dačicko, v  současnosti připojené k Jihočeskému kraji přes pustou oblast podél zemské hranice.”

Moravská symbolika se objevuje na více místech v Dačicích. Třeba jako domovní znamení.

Za dočasné řešení považuje připojení k moravské části Kraje Vysočina. Naopak s Jihomoravským krajem má Dačicko jen úzkou společnou hranici. “Buďme realisté, zemské zřízení je zatím v nedohlednu. Neustálým narážením hlavy do zavřených dubových vrat a pouhým pokřikem ‘Zrušme kraje’, sotva něčeho v dohledné době dosáhneme,” míní Jiří Albrecht.

Převedením do Kraje Vysočina by podle něj pomohlo kulturním centrům jihozápadní Moravy. “Pomohlo by to všem, neboť podobně jako Dačice a Dačicko je postižena i Telč a zejména pak Jemnice. Úpadek by zmírnila vzájemná spolupráce. Do nedaleké a pro nás stále spádové Jihlavy by bylo k dispozici železniční spojení po zmodernizované trati, silnice by měly jednoho hospodáře a ne dva, jak je tomu nyní. A znovu by vedly odněkud někam,” vyjmenovává.

Pomohlo by to i turismu. “Znovu by ožilo horní Podyjí od Třeště až po Písečné nad Dyjí a návštěvníci by nebyli mateni, že se právě nacházejí v turistické oblasti Jižní Čechy. Cestu do obnovené jihozápadní Moravy by si našli cestu i investoři, neboť vše by dostalo své pravé jméno a třeba právě Dačice by nevyhledávali někde v zapadlých koutech Šumavy,” nastiňuje Jiří Albrecht.

Osobně také věří v obnovení nemocnice v Dačicích. “Potom přestanou lidé odcházet jinam za lepším. Škod už bylo napácháno dost. Pozdějším zavedením zemského zřízení se můžeme důstojně postavit po bok sousedního Rakouska, které je v regionálním rozvoji mnohem úspěšnější,” dodává dačický rodák.

Autor: pjk, foto: město Dačice, Bohumil Šuhaj, Jiří Albrecht

Doporučujeme

8 Comments

  1. Nevěřím, že se něco změní. A protože nejsem z Dačic tak nemohu ani říct, zda by například v referendu lidé hlasovali pro odpojení z Jihočeského kraje (hovořím především o mladé generaci, která o Moravu nemá žádný zájem).

    Samozřejmě bych si přál, aby se to povedlo – odpojení Dačic od Jihočeského kraje by bylo do budoucnosti zlomovým okamžikem v pokusech o návrat Moravy a “bohužel” také největším posunem k jejímu návratu od zrušení zemského zřízení.

    Všem v Dačicích každopádně přeji úspěch v možném oddělení od Čech.

      • Nenapsal jsem, že vím pro co budou volit. Napsal jsem, že se o Moravu mladá generace absolutně nezajímá a ve velkém je spokojena s dnešními kraji. A na západě Moravy (okolí Dačic a Jihlavy) se oproti většině Moravy moc k Moravské národnosti nehlásí.

      • No, to, ze se nehlasi k moravske narodnosti neni nic specialniho. To je na/v Morave bezne. Moje mamka se take nehlasila k moravske narodnosti, protoze si odjakziva psala ceskou. Jina moznost totiz driv nebyla. A takto zazite to ma hodne lidi. Presvedcil jsem ji aby si napsala moravskou. Ja osobne ve zmenu verim, ale je to proste otazka casu. Ghandhi,Mandela, Havel, Masaryk take museli verit i kdyz to vubec nevypadalo. Skotska narodni strana take usiluje o samostatnost. Jeste se jim to nepodarilo, ale maji organizaci a cekaji na prilezitost. A ta prijde. Takze je nutne budovat silnou organizaci a byt pripraven tu prilezitost vyuzit. Je to maraton. Ne sprint.

  2. Návrat Dačic na Moravu by byla paráda a přeji jim to , ale moc nevěřím , že to projde. Možná si ještě někdo vzpomene jak chtěly obce z kraje Vysočina k Jmk a jak to dopadlo. Pokud by to prošlo tak by to neskončilo pouze u Dačic a zastánci krajů – centralizmu si přece republiku rozvracet nenechají .

    • Ano, oddalování nápravy křivd “poúnorového” zrušení a následného “polistopadového” neobnovení zemského zřízení v budoucnu, bude-li se chtít zdejší stát rozvíjet opravdu liberálně demokraticky, půjde dlouhodobě obhájit už jen oním prohnilým Gottwaldovským, „Republiku si rozvracet nedáme, naší povinností je odhalovat nepřátele lidu a zmařit jejich činnost“. Ovšem právě ti, co v souvislosti se snahou o efektivnější regionální uspořádání státu a o nastolení opravdové samosprávy mají obavu o rozvrat státu, a vnímají nějaké “nepřátele lidu”, dočkají se dalšího státního rozvratu spolehlivě. Budou-li v té době ještě žít a zůstane-li zde vládnout dnešní pragocentristická doktrína jedné vlády, jednoho parlamentu a jednoho prezidenta dostatečně dlouho. Jen aby se zase nevrátila “vláda jedné strany” nebo vláda nějaké “opoziční smlouvy” více stran 🙁

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*