Na zastupitelstvo chodím od sedmnácti. Nejhorší je boj s byrokracií, říká starosta „nejmoravštější“ obce

Zbyněk Pastyřík, starosta obce Dambořice a hrdý Moravan.

Dambořice na jižní Moravě se pyšní neoficiálním titulem „nejmoravštější“ obce. Místní se k Moravě hrdě hlásí. Dali to vědět i při loňském sčítání lidu, kdy se zde k moravské národnosti přihlásilo více lidí než k české. Zprávy z Moravy vyzpovídaly zdejšího starostu Zbyňka Pastyříka. Řeč byla o radostech a těžkostech starostování i osobním životě.

Přečtěte si také druhou část rozhovoru se Zbyňkem Pastyříkem o jeho kandidatuře do Senátu.

Dambořice jsou známy těžbou ropy i jako nejbohatší obec na Moravě. Platí stále přezdívka „moravský Kuvajt“?

Na přelomu 80. a 90. let zde proběhl úspěšný průzkum území a došlo k zahájení těžby ropy, která kulminovala na přelomu tisíciletí. Jednalo se o velmi efektivní těžbu pomocí nejmodernějších technologií. Z příspěvků za dobývání pochopitelně částečně těžila i obec. V součtu se jednalo o desítky milionů korun.

Od roku 2014 těžba setrvale klesá. Aktuálně probíhá pouze dotěžování. Přezdívka „moravský Kuvajt“ či „moravský Texas“ je proto dnes už za zenitem. Rozhodně už nepatříme k nejbohatším obcím v republice. Spíše mě potěšil titul „nejmoravštější“ obce. Při loňském sčítání lidu se u nás k moravské národnosti přihlásilo víc lidí než k české. Hlásíme se k Moravě a jsme hrdí Moraváci.

Dambořice se aktuálně objevily na stránkách novin v souvislosti se zdejším zásobníkem plynu. Jak jako starosta vnímáte záměr vlády vyvlastnit jej ze soukromých rukou?

Tato kauza se nás týká nepřímo. Jako obec jsme se k zásobníku na území Dambořic vyjadřovali v rámci stavebního řízení. Jinak se jedná o soukromý podnik Moravských naftových dolů a ruského Gazpromu. Já jako starosta nedisponuji podrobnými informacemi. Zaznamenali jsme nicméně, že zásobník není vytížen a fakticky není v provozu. Gazprom si údajně koupil devadesát procent kapacity na patnáct let dopředu, ale nevyužívá ji. Je proto na místě zásah státu.

Můj osobní názor je takový, že tyto strategické energetické objekty by měly fungovat například v režimu státních hmotných rezerv. Není vhodné, aby byly provozovány podle principu tržního hospodářství. O tyto kapacity se nemá soutěžit. Vlastník zásobníku může navíc kapacitu pronajmout komukoliv, což určitě nepřispívá energetické stabilitě. Souhlasím proto se záměrem vlády vyvlastnit dambořický zásobník a převést jej do režie státu. Samozřejmě za finanční náhradu.

Starostou Dambořic jste už osm let, od roku 2014. Jak vypadal váš vstup do komunální politiky?

Na jednání dambořického zastupitelstva jsem chodíval od sedmnácti let. Poprvé jsem do zastupitelstva obce kandidoval v jednadvaceti letech. Bylo to v době, kdy jsme s několika vrstevníky založili kulturně-vlastivědný spolek. Naším cílem bylo zřízení obecního muzea a rozšíření kulturní nabídky v Dambořicích.

Hned v prvních volbách jsem uspěl a získal mandát zastupitele. Stal jsem se navíc součástí vedení obce jako člen obecní rady. Po čtyřech letech, ve svých pětadvaceti, jsem byl zvolen místostarostou. Tehdy jsem ještě studoval a tuto funkci vykonával jako neuvolněnou.

Komunální politika mě baví a beru ji nejen jako práci, ale i koníček. Vždy mě zajímalo veřejné dění v mé obci. Baťovským stylem, stupínek po stupínku, jsem se v třiatřiceti letech dostal k funkci starosty.

Jak se vám v Dambořicích starostuje?

Všude chleba o dvou kůrkách (smích). Je to zkrátka práce s lidmi, nutno říct náročná, a rozhodně ne všem se zavděčíte. Mou výhodou bylo, že jsem věděl do čeho jdu. Už předtím jsem zastupoval starostu. Navíc znám chod obecního úřadu takříkajíc z druhé strany. Působil jsem totiž také jako úředník v brněnských Černovicích.

Určité věci vás jako starostu těší. Když se něco povede, považujete to za úspěch. Horší je, že zhrubly mezilidské vztahy. Úplně je vyhrotil Covid. Společnost je dnes velmi rozdělená a je to znát i u nás v Dambořicích. Chybí pozitivní přístup a to vás někdy pořádně demotivuje.

Práce starosty není o osmi hodinách denně. Rozhodně ne, pokud ji děláte pořádně a nevyživujete z rozpočtu přebytečné asistenty. Sice nemáme pevnou pracovní dobu, to ale nic neznamená. Klidně se stane, že vám v jednu v noci zavolá policie či hasiči a musíte být funkční.

Faktem je, že spousta starostů po čtyřech, osmi letech končí. Nejen že je to náročná a někdy přímo nevděčná práce, bojujete taky s obrovskou byrokracií. To je nejvíc ubíjející. Za jedno volební období nejste ani schopen vytvořit investiční záměr obce a úspěšně jej zrealizovat.

Přečtěte si  Průvod, mrak balonků i koncert Hany Robinson. Brno zažilo oslavy 1200 let Moravanů

Co považujete za svůj úspěch jako starosta a co je naopak třeba dotáhnout?

Má práce v čele obce je kontinuální. Když jsem vstoupil do funkce starosty, nebyla to žádná revoluce, naopak jsem mohl navázat na dosavadní činnost našich zastupitelů a zastupitelek. Navíc chápu, že je to dílo kolektivní, nejde jen o starostu.

Jsem rád, že za těch dvacet let jsem mohl být u úspěšného budování obecní infrastruktury či rozšíření školy. Osobně bych vyzdvihl, že se za posledních osm let povedlo zasíťovat lokalitu nových stavebních pozemků a Dambořice se mohou rozrůst.

Zároveň je před námi spousta práce. Velmi nás zdržela covidová krize i ekonomické těžkosti spojené s válkou na Ukrajině. Úkolů za poslední volební období spíše přibylo. Na druhou stranu mě těší, že se podařilo udržet dambořický folklorní festival (Soutěžní festival folklorních festivalů Dambořice, pozn. red.), navíc v obvyklém rozsahu.

Jak vaše starostenské angažmá zvládá rodina?

Moje paní má velkou toleranci pro mou starostenskou funkci a mé koníčky. Děti jsou ještě malé. Snažím se je vést tak, aby měly normální dětství.

Jste celoživotní Dambořák?

Ano, od narození žiji v Dambořicích a su Dambořák. S původem je to pestřejší. Po tatínkovi mám valašskou krev, což je znát i na mém příjmení. Konkrétně se jedná o Vsetínsko.

Žijete v kraji velmi religiózním. Jste vy osobně člověkem víry?

Ano, netajím, že jsem křesťan, římský katolík. Vím, kde máme kostel a občas tam i zavítám (úsměv). Zároveň je mi velmi sympatické ekumenické hnutí. Těší mě, že se daří překonávat staré křivdy a hledat společnou cestu. Samotné Dambořice jsou místem, kudy prošlo hned několik náboženských proudů. Máme zde většinu katolíků, ale i občany evangelické víry. Do tragických událostí druhé světové války jsme tu měli i židovskou obec. Historicky tu byla přítomna také komunita habánů, tedy novokřtěnců.

Náboženství je zároveň podle mého názoru soukromou záležitostí a nemělo by vstupovat do politiky. Stejně jako zdravotní stav. Třeba v souvislosti s očkováním proti té či oné nemoci.

Hanácké Slovácko je zároveň krajem velmi tradičním. Chodíte třeba na hody? Nosíte kroj?

S rodinou na hody chodíme. Já osobně doma kroj nemám, nepocházím ostatně z bohatého selského rodu. Kroj mám na sobě jen výjimečně, a to když jdu v průvodu na Slováckém roku v Kyjově. Tehdy jako starosta zastupuji Dambořice.

Mám pozitivní vztah k folkloru a obecně k lidovým tradicím a podporuji je. Přiznám se, že do folklorního souboru jsem nechodil. Chlapi mě teď lanaří do mužského sboru, ale vzhledem k pracovnímu vytížení jsem s díky odmítl.

Zmínil jste angažmá v kulturně-historickém spolku. Jaké jsou vaše aktivity mimo funkci starosty?

Profesí jsem stavební inženýr, konkrétně projektant. Obor jsem vystudoval na brněnském Vysokém učení technickém. Zároveň mě velmi zajímá regionální historie a architektura. Dvacet let jsem působil v dambořickém v kulturně-vlastivědném spolku Kunstát. Nejsem žádný velký sportovec, ale miluji turistiku. Občas si zajdu pěšky třeba 36 kilometrů do Křtin nebo padesát kilometrů na Velehrad (úsměv). Jinak můj volný čas prakticky zaplňuje starostování.

Jak už jsem zmínil, komunální politika a veřejná správa je pro mě prací i koníčkem. Zároveň se angažuji ve Svazu měst a obcí. Jsem členem legislativní komise, což je oficiální připomínkové místo v rámci legislativního procesu. Vyjadřujeme se k návrhům zákonů. Zákonodárci ovšem naše připomínky často ignorují, ale o tom třeba někdy jindy.

Dambořice jsou vinařskou obcí na úpatí Ždánického lesa, ležící v půli cesty mezi Brnem a Kyjovem. Obec je známá těžbou ropy a bohatstvím, které z ní plynulo. „Moravský Kuvajt“ má zároveň na svém území jeden z nejmodernějších zásobníků plynu v Evropě. Dambořice také hostí oblíbený folklorní festival, na kterém vystupují i hvězdy populární hudby. Koná se každé dva roky na přelomu června a července. Historicky se jednalo o poddanské městečko. První zmínka pochází již z 12. století.

Autor: pjk, foto: redakce, Richard Horák

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*