Zrušení nesmyslných krajů nám ušetří miliardy, říká kandidát do Senátu z “nejmoravštější” obce

Dambořice na jižní Moravě se pyšní neoficiálním titulem “nejmoravštější” obce. K Moravě se hrdě hlásí i zdejší starosta Zbyněk Pastyřík. Letos se rozhodl pro kandidaturu do Senátu, kde chce zvednout téma samosprávy Moravy. Má vůbec ve volebním obvodu Hodonín šanci? Na tuto a další otázky odpovídá v rozhovoru pro Zprávy z Moravy.

Přečtěte si také první část rozhovoru se Zbyňkem Pastyříkem o starostování i osobním životě.

Vaším heslem je „moravský starosta do Senátu“. To v Senátu nemáme žádného moravského starostu?

Dambořice jsou moravská obec. Dokonce svým způsobem „nejmoravštější“. Alespoň podle loňského sčítání lidu, kdy se většina Dambořáků, včetně mě, přihlásila k moravské národnosti. Patříme prostě k této zemi a jsme hrdí na to, že jsme Moraváci. Nejde jen o Dambořice, ale o celou tuto část Moravy, kam spadá volební obvod Hodonín. Tady se k Moravě hlásíme.

Zároveň mi vadí mi, že Morava jako země je zmiňována jen jako historický relikt. Jako něco přežitého, co odumřelo nebo přímo neexistuje. Případně bývá Morava prezentována pouze jako folklóreček a vínečko. Od ostatních kandidátů mě odlišuje fakt, že jsem nestraník a nesloužím žádnému stranickému sekretariátu. Kandiduji jako moravský starosta, ne jako kandidát pražské strany. Ani jako kandidát „Starostů“ neboli hnutí STAN.

Do volebního boje jdu jako kandidát za Moravu a pro Moravu. Jsem navíc kandidát nadstranický. Nejprve mě oslovilo Moravské zemské hnutí, zda nechci jako starosta „nejmoravštější obce“ kandidovat do Senátu. Promoravské směřování je mi sympatické a program tohoto hnutí se mi líbí. Svou osobou jsem navíc propojil potenciál Moravského zemského hnutí a strany Moravané. To bylo také mou podmínkou přijetí kandidatury.

Aby vůbec měla má kandidatura jako moravského kandidáta smysl, měli bychom se jako Moraváci sjednotit. Koneckonců to máme v našich pověstech. Třeba v té o Svatoplukových prutech. Věřím, že se v těch opravdu zásadních věcech dokážeme semknout.

Má nestranický kandidát, byť s podporou moravských stran, vůbec nějakou šanci? Uspějete proti kandidátům velkých stran či dokonce koalic jako je SPOLU?

Zvažoval jsem otázku, jaká je vůbec šance. Ale jak se říká – kdo nehraje, nevyhraje. Když jsem poprvé v 21 letech kandidoval do zastupitelstva, také jsem nevěděl, jak to dopadne. Historie se pro mě opakuje. Do zastupitelstva obce jsem kandidoval při první možné příležitosti. Teď je mi 41 let a to je příležitost pro Senát. Navíc mi bylo přiděleno šťastné číslo sedm (směje se).

Když jsem kandidaturu přijal, nebylo ještě známo, kdo bude v našem volebním obvodě Hodonín kandidovat. Proslýchalo se, že nebude kandidovat stávající senátorka a zároveň ministryně životního prostředí Anna Hubáčková. Nekandiduje nakonec ani bývalý senátor Zdeněk Škromach či starosta Kyjova František Lukl. Ve volebním klání tak chybí ty nejznámější osobnosti.

Jsem kandidát mimo stávající struktury, což ale zpětně nepovažuji za handicap. V našem obvodu jsou tři kandidáti vládní koalice a tři kandidáti parlamentní opozice. Pokud lidé nerezignují na volby a chtějí volit opravdovou změnu a skutečně nadstranického, fakticky nezávislého kandidáta, nabízím svou osobu.

Navíc mám bohaté zkušenosti jak v roli občana, tak z pozice politika i úředníka. Dlouhé roky jsem pracoval jako vedoucí bytového odboru městské části, kde jsem s kolegy řešil každodenní problémy spoluobčanů. Prošel jsem si různými profesemi. Vedle starostování v Dambořicích jsem také členem legislativní komise Svazu měst a obcí, což je oficiální připomínkové místo legislativního procesu. Jako senátor bych se zaměřil na agendu, které se věnuji už nyní. Rozhodně nekandiduji z recese.

Zbyněk Pastyřík vsází na neformální podobu kampaně. Kandidaturu ale bere vážně.

Podle nemálo lidí je Senát zbytečná instituce. Co jako senátor vlastně zmůžete?

Senátu sluší nezávislé osobnosti. Nemá být kopií Poslanecké sněmovny ani prodlouženou rukou stranických sekretariátů. Pokud by se do Senátu dostaly skutečně nezávislé osoby, stane se místem věcné diskuze. Zároveň disponuje zákonodárnou iniciativou.

Na parlamentní úrovni můžeme konečně otevřít debatu, kam směřovat a jak rozvíjet Českou republiku. Musíme se začít bavit o tom, jak zreformovat veřejnou správu, která nefunguje dobře. K tomu patří i diskuze o stávajících umělých krajích, které se nevžily a stojí nás ročně stovky miliard korun. Lze také iniciovat obnovu osvědčeného zemského zřízení, které by přineslo samosprávu Moravě.

Téma moravské autonomie je docela delikátní záležitostí. Jak chcete uchopit tuto otázku, která vyvolává kontroverze?

Zaprvé se můžeme podívat do historie. První republika zkoušela experimentovat s kraji, respektive župami, ale nakonec se vrátila k osvědčeným zemím. Prosadila se samospráva Moravy a Slezska a nikoliv umělé župy. Jako starosta navíc jasně vidím, že dnešní kraje jsou pro své úkoly příliš malé, ale zároveň příliš velké, aby řešily mikroregionální agendu.

Nejvíce mě děsí, že vytváří vnitřní periferie – vnitřní periferie uprostřed republiky. Kraje místo celého území rozvíjejí především krajská města, zbytek stagnuje. To se týká i Jihomoravského kraje a Hodonínska. Bývalá okresní města i obce s rozšířenou působností chřadnou a vylidňují se. To považuji za velice nebezpečné.

Když jedete vlakem z Brna do Olomouce, proč je nutné projíždět třemi různými kraji s třemi různými dopravními systémy? Celý takto nastavený systém je velmi neefektivní. Navíc si řada krajských politiků z krajů udělala své trafiky. Územní samosprávu je samozřejmě třeba zachovat, ale v podobě silných regionů, které dávají smysl.

Naprosto odmítám jakékoliv označování za separatistu nebo vlastizrádce, který rozbíjí republiku. Takové nálepkování je nepřípustné a navíc nebezpečné. Naopak, stojím proti roztříštění republiky do čtrnácti nesmyslných krajů, které vyhovuje jen pragocentristům a politikům existenčně závislým na krajských trafikách. Stačí si to nechat trochu vysvětlit. Zemská autonomie není žádné sprosté slovo. U našich úspěšnějších sousedů, třeba v Rakousku, se osvědčila.

Dambořice, přezdívané “moravský Kuvajt”. Zde už osmým rokem Zbyněk Pastyřík starostuje.

Prosazujete zásadní reformu veřejné správy. Vypadá to jako úkol takřka nesplnitelný. Kde byste začal?

Přečtěte si  Moravské hnutí vyhrálo v "jihočeských" Dačicích, kandiduje od 90. let

Začít se musí tím nejzákladnějším. A to je ústavní zákon o vyšších územně samosprávných celcích, který zavedl současných čtrnáct krajů. Jeho změna se nepovede hned, ale je třeba začít vážně diskutovat. Vždyť nás kraje ročně stojí čtvrt bilionu korun! Navíc jsou do značné míry jen ohřívačem penězovodů vedoucích z ministerstev.

Preferuji siné zemské celky, které budou protiváhou dominantní Praze. Větší vzdálenost od zemského hlavního města navíc není v době datových schránek a digitalizace překážkou. Zavedení zemské samosprávy povede v prvním kroku k velké úspoře a zvýšení efektivity. Jako starosta musím například vyřizovat část školské agendy přes kraj, ale jinou část přes ministerstvo. Dochází tak k duplicitě veřejných služeb. Úpravou daného ústavního zákona a s ním související legislativy bychom vyčistili jednu celou oblast nesmyslného plýtvání s veřejnými prostředky.

Moravská otázka není jen o nějaké nostalgii a přihlášení se ke kořenům. Souvisí s tím klíčové záležitosti, které se týkají celého chodu veřejné správy i běžných potřeb občanů. Bavíme se o efektivním řízení veřejných institucí v 21. století. Pokud vrcholní politici hovoří o velkém deficitu státního rozpočtu, kde jinde začít než u vztahu mezi ústřední vládou a samosprávou? Je potřeba vyjasnit kompetence ministerstev a regionální samosprávy, která nesmí být jen ohřívačem penězovodů dublujícím úkony veřejné správy.

Souvisí s těmito problémy i smíšený model veřejné správy? Jaký s ním máte jako starosta zkušenost?

Smíšený model veřejné správy, jak je aplikován v České republice, je naprosto nevhodný. Zejména v případě agendy státní správy, která se dříve vykonávala na úrovni okresních úřadů. Smíšený model nám akorát prodražil byrokracii. Specificky se to týká například i stavební legislativy a extrémně pomalých stavebních řízení.

Tento model také vedl k nedůvěře v nezávislost a nestrannost rozhodování úředníků na úseku státní správy. Tito úředníci jsou paradoxně zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu, nikoliv ale zaměstnanci obecního úřadu. Složité, že?

Smíšený model navíc přinesl zmatek, kdy mnoho politiků neví, kdy v úředních činnostech rozhodují a vykonávají státní správu a kdy samosprávu. Jinými slovy, zda mají použít kulaté, nebo hranaté razítko. Vede to také k nepodloženým útokům na starosty, když něco nezařídí, ačkoliv to třeba zrovna není v jejich moci.

Jsem jedním z mála, kdo se v tomto systému vyznají, protože jsem se pohyboval pracovně na „obou březích“ veřejné správy. Je to dáno mou zkušeností komunálního politika i úředníka územně-samosprávného celku. Mám úřednické zkoušky a umím rozlišit státní správu od samosprávy. Díky tomu dokážu do diskuze o veřejné správě vnést věcné argumenty.

A co okresy? Přineslo by jejich obnovení úlevu obcím?

Okresy stále existují, akorát je nevnímáme napřímo. Nejde jenom o cedule starých okresů na silnicích. Okresní úřady byly zrušeny, nicméně okresy jako územní celky zůstaly a veřejná správa s nimi v některých agendách počítá. Navíc v rámci správní reformy vznikly obce s rozšířenou působností. Těm se často říká „malé okresy“. V rámci smíšeného modelu vykonávají více agendy v přenesené působnosti, takže fakticky fungují jako napodobenina okresních úřadů.

Problém je, že politické vedení těchto obcí má nepřímý vliv na agendu, která souvisí s okolními obcemi ve stejném správním obvodu. Přitom v těchto obcích je nikdo nevolil. Situaci by vyjasnilo právě zavedení okresních úřadů na úrovni obcí s rozšířenou působností. Nebyla by to žádná revoluce, ale lepší uchopení stávajícího systému.

Samozřejmě především platí, že ke správní reformě je třeba přistupovat komplexně. Kosmetické úpravy nestačí. Rozhodně ne v situaci, do které jsme se za posledních dvacet let dostali. Musíme řešit činnost úřadů, ale i územní rozdělení, aby to celé dávalo smysl.

Kandidujete také v komunálních volbách, kdy obhajujete post starosty v Dambořicích. Ponechal byste si starostenskou funkci v případě úspěchu v senátních volbách?

Osobně sem proti hromadění uvolněných politických funkcí. Nechápu politiky, kteří jsou na plný úvazek starosty obcí a zároveň třeba senátory či poslanci, ale stejně tak, uvolněné starosty či místostarosty obcí a měst vykonávající zároveň další uvolněnou funkci na kraji na tzv. plný úvazek. Práci senátora bych se věnoval naplno a v Dambořicích bych o další starostování v uvolněné funkci neusiloval. Pro obec bych nadále pracoval z pozice zastupitele v neuvolněné funkci.

Senátní obvod č. 79 – Hodonín tvoří západní část okresu Hodonín, ohraničená na východě obcemi Domanín, Bzenec, Vnorovy, Kněždub a Tvarožná Lhota. Současnou senátorkou je ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL), která svůj mandát nebude obhajovat. Letos zde kandiduje starosta Dambořic Zbyněk Pastyřík (za Moravské zemské hnutí a stranu Moravané), starostka Dolních Bojanovic Eva Rajchmanová (koalice SPOLU – ODS, KDU-ČSL, TOP 09), místostarosta Kyjova Antonín Kuchař (za STAN), manažer Ivo Vašíček (Piráti), ředitelka kyjovského centra služeb pro seniory Ladislava Brančíková (za ANO), bývalý místostarosta Hodonína Vítězslav Krabička (SPD) a manažerka Lenka Ingrová (KSČM).

Autor: pjk, foto: redakce

Doporučujeme

3 Comments

  1. “Okresní úřady byly zrušeny, nicméně okresy jako územní celky zůstaly …”
    Není to tak úplně pravda. Počty okresů se od roku 1900 do dnešní doby měnily. Původně byla okresní hejtmanství, pak politické a soudní okresy:

    Po osvobození v letech 1944 a 1945 byly obnoveny okresy v předválečném rozsahu, avšak byla zavedena plná samospráva – při okresních národních výborech byla zřízena volená zastupitelstva, která ze svých řad volila radu a předsedu ONV.

    Od 1. února 1949 do 31. prosince 2002 pak byly sjednoceny územní obvody státní správy a soudů tak, že administrativní okres se stal současně soudním okresem (počet soudních okresů se tedy snížil).

    V roce 1960 došlo ke sloučení okresů do větších celků, mnoho okresů tak zaniklo a jejich počet se opět snížil. Obvod správního okresu i nadále zůstal totožný s obvodem okresního soudu (tj. snížil se také počet okresních soudů).

    viz
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_okres%C5%AF_v_%C4%8Cesku
    Okresní hejtmanství k roku 1900
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_okres%C5%AF_v_%C4%8Cesku#/media/Soubor:Okresni_hejtmanstvi_1900.PNG
    Okresy k roku 1950
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_okres%C5%AF_v_%C4%8Cesku#/media/Soubor:%C4%8Cesk%C3%A9_okresy_1950.png
    Současné okresy (údajně jen statistická jednotka)
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_okres%C5%AF_v_%C4%8Cesku#/media/Soubor:%C4%8Cesk%C3%A9_okresy_1960.png

  2. Velmi, velmi moudré myšlenky. Konečně moravský kandidát, který ví co chce a je neovlivněný centralistickými manýrami. Věřím, že lidé na Hodonínsku již prohlédli tu lest, že Praha na ně myslí. Přeji panu Pastyříkovi z celého srdce úspěch.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*