Domácí hospic Antonínek už rok pomáhá umírajícím i jejich rodinám

V polovině května tomu bude přesně rok, co začal při Charitě Uherské Hradiště svou činnost Domácí hospic Antonínek. Jeho služby využily desítky spokojených klientů. Odbornost a lidský přístup si pochvalují také rodinní příslušníci nemocných.

 „Je to společný projekt Charity Uherské Hradiště a Uherský Brod. Prvního pacienta jsme vloni přijímali přesně patnáctého května. Hospicovou službu nabízíme jednak v rámci domácí péče pro pacienty, kteří umírají pozvolně a klidně. V druhém případě přijímáme klienty, jimž poskytujeme mobilní specializovanou paliativní péči. Jejich zdravotní stav by totiž vyžadoval, aby trávili své poslední dny například na jednotkách intenzivní péče. Díky našemu lékařskému a sesterskému zázemí i technickému vybavení jsme schopni suplovat intenzivní péči, která by jinak znemožňovala propustit pacienta do domácího ošetřování,“ upřesnil nabízenou pomoc o umírající vedoucí Domácího hospice Antonínek Radek Nohál.

V tzv. „snadnějším režimu“ využilo péči v uplynulém roce zhruba čtyřicet klientů a s tou intenzivnější péčí vyžadující služby Domácího hospice Antonínek okolo šedesáti nemocných.

Charita zaměstnává v současné době dva lékaře a s dalšími šesti spolupracuje na dohodu. O nemocné se stará šestnáct zdravotních sester čtyřiadvacet hodin denně. Služba je poskytována na celém území okresu Uherské Hradiště, z čehož také vyplývá velmi úzká spolupráce s Charitou Uherský Brod.

Pracovníky hospice nazývá anděly

„Snažíme se rodinám umožnit postarat se o nemocného doma i v případech, kdy je ošetřování velmi náročné.  Lidé, kteří by jinak museli trávit poslední dny a týdny svého života v nemocnici, mohou být nyní doma uprostřed svých blízkých.  Pro nás jsou rodinní příslušníci největší odborníci v péči o nemocného. Zatímco my do rodiny přicházíme na pár dnů, týdnů či měsíců, protože se jedná o terminální stav, rodina s dotyčným prožila celý život. Oni o něm ví všechno, co má rád i co prožívá. My svou službu bereme tak, že tam nejsme jen pro pacienta, ale pro celou rodinu, která často potřebuje emocionální i duchovní podporu a pomoc,“ upozornil na hlavní smysl domácí hospicové péče Radek Nohál. Podle jeho mínění jsou vztahy  to nejjemnější, co se mezi rodinou a umírajícími odehrává. Je proto velmi důležité, aby člověk odcházel smířený s rodinou, sám se sebou i s Bohem. „Nemohu si službu, kterou poskytuje Domácí hospic Antonínek, vynachválit. Navštěvovali nás, když mi umírala manželka a o sestřičkách i lékařích, kteří takto slouží, říkám, že jsou to andělé,“ podělil se o zkušenost Jaroslav Uher z Dolního Němčí.

Umírat v osamocení je tragédie

„Umírat za plentou v nemocnici a v osamocení, jak jsme tomu byli v minulosti zvyklí, je tragédie. Lidé tam často odcházeli na věčnost v zoufalství. Mobilní hospic umožňuje lidem umírat doma mezi svými blízkými, ve své rodině. Často jsem při návštěvách nemocných zažíval okamžiky, kdy umírajícím tekly slzy radosti a stejnou radost prožívali i jejich nejbližší,“ prozradil kněz P. Antonín Bachan z Hluku.

Hospic byl v prapůvodním smyslu příbytkem pro poutníky

Zaměstnanci charity dlouho přemýšleli nad názvem nové služby. Nakonec vybrali název Domácí hospic Antonínek. „Chtěli jsme, aby vyjadřoval, co nabízíme. Slovo domácí vyjadřuje symbol domova. Místo, které je nám důvěrně známé, kde byl člověk i v závěru života obklopen lidmi, věcmi a prostředím, které má rád. Hospic byl v prapůvodním smyslu příbytkem pro poutníky, kteří putovali do Svaté země. V hospicích mohli nabrat nové síly, ošetřit si rány a někteří tam i zemřeli. Ve dvacátém století se potom slovo hospic začalo používat pro zařízení, která poskytují péči a službu lidem na konci jejich životní poutě. V našem kraji se proto název Antonínek přímo nabízel, protože na toto místo staletí putují lidé, aby zde načerpali duchovních i fyzických sil a spočinuli uprostřed nádherné přírody,“ osvětlil název mobilního hospice Radek Nohál.

Autor: Lenka Fojtíková, Foto: Ludvík Lečbych