Novoroční odpoledne máme vyhrazeno pro rodinu. Po sledování poselství Svatého Otce a společném obědu, nastává hodinka oddychu při poslechu koncertu skvělých vídeňských filharmoniků, a pak vyrážíme do ulic. Musíme přece po svátcích také trošku protáhnout své tělo, nechat se ofouknout mrazivým dechem zimy, nadýchat se čerstvého vzduchu, setkat se cestou se sousedy…
Naše letošní rodinná novoroční procházka s vnoučky a jejich rodiči vedla nejprve zasněženými vinohrady a poli do vyzdobeného kostela k jesličkám a pak dědinou kolem brány bývalého panského hospodářského dvora. Po stranách ji zdobí dvě kamenné hlavy starořímského boha Januse. Mohutné hlavy se čtyřmi tvářemi hned zaujaly naše zvídavé malé průvodce. Na otázku již desetileté Táničky, proč mají dva obličeje, její teta, učitelka dějepisu, hned uvedla známé informace: „Víš, staří Římané ve svém kalendáři stanovili 1. leden jako začátek nového roku a tento den zasvětili bohu Janusovi, který byl bohem bran, vrat, dveří, začátků a konců i přeměny minulosti v budoucnost. Charakterizují ho dvě tváře. Jedna se dívá kupředu – do budoucnosti a druhá dozadu, tedy zpět, tedy do minulosti.“
V naší moderní době je jedním z jeho odkazů název prvního měsíce roku Januar. A dodává „Samotný den 1. ledna – Nový rok – je dodnes vnímán jako symbol začátku, nových cílů, plánování a veřejně i tajně vyslovení přání. Nabízí totiž nám šanci, že život můžeme začít žít třeba i trošku lépe! Je to příležitost i pro vás.“ Vnoučci pozorně poslouchají, sledují z vysoka zdi dolů na ně pohlížející tváře římského boha a po chvíli se vydávají na další novoroční putování, tentokrát zpět domů.
V teple obýváku děti sledují v televizi pohádky, dospělí se posilují dobrou kávou a po ní voňavým svařáčkem. Nakonec přišel čas i na společné plánování a tajuplné psaní novoročních přání. Babička ze skleněné vázy vysypala na stůl přání loňská, každý našel svůj lísteček a oznámil, zda se jeho přání splnilo. Nejstarší vnuk s úsměvem hlásí, se je dle přání úspěšný na gymnázium. Jeho sestra si přála hezký výlet s rodiči a prarodiči, což se jí také o velkých prázdninách splnilo. Druhá vnučka si vysnila malého králíčka. I její přání se koncem roku naplnilo a dnes se doma odpovědně stará o svého chundelatého mazlíčka. Její bráška si přál potřetí s rodinou zavítat při letní dovolené na francouzský ostrov Korsika, kde se mu vždy velice líbilo. Trošku smutně konstatoval: „Korsika to loni sice nebyla, ale koupání v Jaderském moři ji stoprocentně nahradilo.“ Spokojeni byli i všichni dospělí.
Na závěr rodinného odpoledne nastal čas psaní přání nových pro nadcházející rok. Každý z nás pak vhodil popsaný lístek do vázy, kterou babička zase na rok uschovala do prosklené skříňky. Za rok uvidíme, jak se nám naše tajná přání podaří naplnit. Hlavně však, abychom byli zdraví a žili v míru…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář