Právě před celými čtyřmi desítkami let vyrazili členové folklorního souboru Lúčka na svůj první z následných padesáti zahraničních zájezdů během čtyřiceti let umělecké činnosti. Cílem jejich putování za nevšedními zážitky byla tehdy západoněmecká města Bitburg a Dortmund.
Dnes si jen stěží dovedeme představit, co všechno výjezdu na tehdejší Západ předcházelo! Po šesti letech tvrdé souborové práce, dvoufázových nácviků ve zkušebně a více než stovce vystoupení na domácích pódiích, získal kolektiv punc kvality od přehrávkové komise a na návrh ústřední státní instituce pro soubory lidových písní a tanců obdržel po velikonocích nominaci na letní zahraniční zájezd.
Do vlastního výjezdu následovaly další náročné týdny a měsíce naplněné nejen pilováním programu, ale také povinnou přípravou na úrovni politické. Kolektivu byl přidělen vedoucí zájezdu a doprovod, zvaný očko. Oba s umělci cestovali a starali se o to, aby se kolektiv co nejméně setkal s emigranty a hlavně se v plném počtu vrátil do náruče socialistického tábora! Povinné bylo nejen politické školení mužstva, z něhož vyplynulo vědomí, že všechny „kopretiny mají mikrofon“, ale také zajištění nezbytných razítek a dokladů. Nejen víza do cestovních pasů, ale také souhlas s cestou od závodní stranické organizace a svazu mládeže nebo papír o odevzdání vojenské knížky. Přestože si účastníci cestu autobusem platili sami, dle tehdejšího náhledu se jednalo o státní reprezentaci, a tak byli účastníci na služební cestě a měli refundovanou mzdu!
Cílem naší cesty i putování dalších deseti souborů z celé Evropy bylo město v oblasti Eichel poblíž německých hranic s Lucemburskem, známé vyhlášeným pivovarem Bitburger a americkou leteckou vojenskou základnou. Její moderní budovy i na ranvejích stojící bojové stroje jsme pozorovali jen z autobusu cestou kolem. Právě místní pivovar se sloganem Bitte ein Bit! – Prosím, trochu!, vyhlášený skvělým světlým ležákem, byl hlavním pořadatelem slavností Europäisches Grenzlandtreffen. V neděli odpoledne během závěru festivalu teklo pivo proudem, k velké spokojenosti hostů, z kašny na nádvoří pivovaru! Město zničené za války a moderně vystavěné nám učarovalo, stejně jako vřelé přijetí…
Naše vystoupení, krásu krojů, hudbu a zpěv i cimbál brzy opakovaně sledovaly stejné tváře, z nichž se i za přítomnosti a tichého souhlasu očka vyklubali Češi a Moravané. Líbili jsme se! A také jsme poznali, že i zde jsou lidé se stejnými životními přáními a potřebami. V čele průvodů i při vystoupeních jsme hrdě zvedali nad hlavy státní vlajku a při zahájení festivalu hlasitě zpívali naši krásnou hymnu. Byli jsme na naši vlast i krásnou Moravu a jejich úspěchy v Německu -pyšní. Kdo by tenkrát tušil, že za sedm let nebudou dvě Německa, ani SSSR a za deset roků zmizí z Evropy i Československo!!!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář