FEJETON: Jak Moravané o svou zemi přišli

Když jsem před týdnem vzal po létech do ruky knihu moravského historika Lubomíra Emila Havlíka s názvem „Kronika o Velké Moravě“, v níž autor fundovaně hodnotí středověkých texty letopisů a kronik, zaujal mne – kromě odluky Čechů od Velké Moravy v roce 895 – i další zajímavý detail naší středověké historie, který má v letošním roce malé výročí a jenž není širší veřejnosti příliš známý…  

Jde o další úskok Přemyslovců vůči Moravě, jenž se udál 160 let po odtržení českých knížat od říše Svatoplukovy.  V roce 1055 převzal správu Čech po zemřelém knížeti Břetislavovi jeho syn – vévoda Spytihněv II. Kníže Břetislav dle L. E. Havlíka již o celé desetiletí dříve „nastolil panství přemyslovské nad veškerým pozemkovým fondem Moravy“ a k poctě knížete Václava zakládací listinou kapituly ve Staré Boleslavi určil poplatky moravských měst tamnímu sboru kanovníků. Ty se týkaly mimo jiné měst Rokytné, Znojmo, Bítov, Olomouc, Přerov, Spytihněv, Strachotín, Brno anebo Pustiměř.

Spytihněv II. v upevňování přemyslovské moci Moravě pokračoval. Píše o tom kronikář Kosmas v „Kronice Čechů II“, v kapitole 15: „Nový český vévoda Spytihněv II vyjel, aby nově uspořádal království Moravy. I poslal napřed velmožům té země list, v němž je jmenovitě vyzýval, ze všech sídel tři sta mužů, které znal jako nejlepší a nejvznešenější, a nařizoval jim pod ztrátou hrdla, aby mu přijeli naproti do města Chrudimi. Mužové vyplnili rozkaz a již za strážní branou u Hrutova přišli vévodovi vstříc. Ten, rozhněvav se, že nepřišli na stanovené místo, rozkázal je ihned zajmout a dal je v poutech uvrhnout do vězení v jednotlivých hradech v Čechách, koně i jejich zbroj rozdělil mezi své lidi.“

Z výkladu historika Havlíka uvedenému k textu vyplývá, že Spytihněv II. v roce 1055 lstí „odstranil přední představitele moravské vládnoucí vrstvy a vyvlastnil její velké pozemkové vlastnictví ve prospěch přemyslovské dynastie, českých církevních institucí a světských držitelům z okolí českého vévody, kteří vystřídali jako vládnoucí vrstva předchozí domácí velmože.“ Morava byla zlomena, plně podrobena Čechům. V polovině 11. století tak skončila kontinuita moravských vládnoucích elit s říší Mojmírovců a potomky moravských velmožů nahradila úskokem knížete Spytihněva II. česká šlechta. 

Ve shodě s historikem přiznejme, že podobná metoda nebyla v raném středověku ničím zvláštním. Stejně – dle hesla Divide et impera = Rozděl a panuj – postupoval Vilém Dobyvatel v podmaněné Anglii i mnoho jiných vládců v dalších zemích. Uzurpování moci touto krutou středověkou metodou jsme viděli v historickém spektáklu Statečné srdce a jak vidno z příkladu, v pestré minulosti našich hvozdů se nevyhnula se ani nám. Jde o malou historickou perličku. Ta však upevnila příslušnost Moravy k přemyslovským Čechám a předurčila její další – dnes již bezmála tisíciletý – dějinný osud.  

Autor: František Synek Foto: archiv autora, Flicker:Tjflex2

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.