FEJETON: Jarní zmar v zahradách

Krásné teplé březnové počasí a do toho nádherně kvetoucí ovocné stromy, především meruňky a po nich i jabloně, slívy, broskvoně a nakonec i hrušky, dávaly tušit po létech nedostatku konečně dobrou úrodu ovoce!  S radostí sobě vlastní jsem se opravdu těšil na budoucí sladké plody, a proč to nepřiznat, po létech také na čerstvou meruňkovici! Leč člověk míní a P. Bůh mění…

Poučen odbornou literátoru i radami zkušených zahrádkářů jsem květy za dopoledního bezvětří postříkal předepsaným ochranným prostředkem s vírou, že pro zdar úrody činím nezbytné minimum. Podobně postupovala řada mých kamarádů a sousedů, každý na své zahradě. Všichni jsme se vzájemně podporovali radou i příkladem, s dobrým úmyslem pomoci stromům a květům v čase zakládání nové úrody. Leč člověk míní a P. Bůh mění…

V závěru období květů, po abnormálně teplých dnech konce března nepřišly žádné mrazy, jen studená rána, přesto květy meruněk zhnědly a seschlé okvětní lístky oznamovaly zahrádkářům krutou pravdu. Letos zkázu způsobily ne mrazy, ale nemoc známá jako moniliová spála meruněk, višní a jabloní, způsobená patogenní houbou z rodu Monilinia. Nešťastná situace se opakovala. „Loni jsem zkázu na meruňkách připisoval mrazům. Úroda byla minimální, dozrálé plody však velké a zdravé. Na podzim jsem prořezal a spálil suché větve. V únoru jsem provedl jedenkrát postřik Championem, bohužel, v letošním roce nestačil! Moniliová spála podpořená výkyvy teplot zničila naprostou většinu všech výhonů a násady plodů“, dělím se s vlastními poznatky se sousedy.

Smutný, přesmutný byl pohled na nemocné stromy po Velikonocích. Bohatá násada květů zmizela, větve trčely k modré obloze obnažené se zbytky spálených květů a bez náznaku rašení listů! K obloze se spínala nevzhledná košťata holých výhonů. Smutně se sousedé vzájemně radili nad touto neblahou situací. Letošní úrodu odepsali. Alespoň napadené stromy zkusí zachránit, což se lehce řekne, ale hůře provádí…

Nezbylo než u menších stromů přistoupit k doporučovanému radikálnímu řešení. Všechny suché, molinovou spálou napadené větve bez milosti ořezat a spálit. Při této smutné práci mně pomáhal vnuk Vojtík. Stříhal a k ohništi uklízel nemocné větve. Z dříve vzhledných stromů zbyly jen trosky s pahýly obsypanými nemnoha zelenými listy, které by mohly být zárukou budoucího nového života oblíbených stromů. Zaručeno to však není! „Vojtíšku“ dím smutně k chlapci, „si hodný, že mně pomáháš, ale víš, nemocných stromů je v zahradě i v okolí moc a ne všechny se podaří ošetřit. Teprve za rok se ukáže, jestli stromům pomůžeme a zda si ještě někdy sladkou meruňku utrhneš a pochutnáme si spolu na ní!“

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.