Podzim před 48 lety byl mimořádně chladný. Slunce se často krylo za šedými mraky, které každou chvíli hrozily deštivou přeháňkou. Studený vítr srážel ze stromů suché listí a hnal je ulicemi. V náš svatební den čechral i upravené kadeře svátečně oděných dívek, kráčejících se svými mládenci dlouhým průvodem od národního výboru ke kostelu. V tom čase nečase se tam a pak u oltáře začala psát naše společná cesta životem. Tehdy dva mladí lidé stáli na počátku manželského soužití…
Ten den jsme vyjeli s mojí milou a nyní nevěstou v kočáře života na svou dlouhou cestu. Provázela nás mnohá milá přání krásných potomků, štěstí v životě, bohatství i úsměvy společné radosti rodiny a přátel. Svatební svátek však brzy vystřídal klid všedních okamžiků. Ze dne na den jsem změnil rodinné prostředí a v malé světničce v podkroví se začala psát naše rodinná historie. Trvalo pět let, než se její prostory rozezněly prvním dětským pláčem i pozdějším žvatláním nového tvorečka. To jsme již, plni lásky a odhodlání, dokončili s rodiči, kamarády a příbuznými stavbu domu a stěhovali se.
Následovala další léta života. K dcerunce jsme stvořili synáčka a zasadili nejeden strom! Bylo to jízda jako na horské dráze! Manželka vyměnila své záliby za péči o naše potomky. Zatímco jí dělali běžnou společnost roztomilí rozverní potomci, já pracoval a měl plno koníčků a zálib. Není divu, že určitý rozpor přinesl časem do vztahu kontroverze, které však náš kočár života úspěšně překonal. Když děti nastoupily do školy, maminka se vrátila ke své práci a naše rodina prožívala další klidná léta a období, byť někdy přišla i bouřka v podobě lidských neshod, ale chmury se nám dařilo zahnat. Tak šly roky.
Děti dokončily vzdělání a vyrazily do vlastního života se svými partnery. S naší pomocí získaly střechu nad hlavou a rodinná zázemí, na svět přišla čtyři vnoučata. V bouři manželské krize se ale utopil jeden z jejich vztahů a tato bolest nás oba provází dodnes. Život však jde dál a snažíme se jej žít se ctí.
Mezitím svět opustili tři z našich rodičů a dnes je nám nejbližší má maminka s úctyhodným věkem 90 let! Ve zdraví a ve spokojenosti se raduje z příkladného života rodin svých čtyř dětí, svých vnuků, pravnuků i první prapravnučky. Milou společnost jí v tomto krásném věku dělá osvojená dcera.
Po téměř půlstoletí soužití kočár našeho života, toulající se po nejrůznějších stezkách soužití, z nichž mnohé byly strmé a těžké, ba někdy vedly i nad hlubokou propastí nepochopení a rozkolu, překonal všechny překážky, nedostatky a bažiny problémů jen díky vzájemné vstřícnosti a pochopení. A nyní s důchodovým věkem přijel do krajiny klidu, slunce a jen ojedinělých mraků. Náš současný čas tandemové jízdy životem má krásnou, prosluněnou barvu podzimu a sladkost plodů hroznů vinice manželství, kterou díky Bohu šlechtíme společně krásných 48 let. Především díky mé skvělé nevěstě!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář