Filozof? Chytrolín!

Stalo se to během jedné hry stolního fotbálku, v momentě vypjatého soustředění. Malý vnouček čutal velmi ostře, pálil ze všech pozic a vedl nade mnou 8 : 7. Další střela, další gól v mé brance. Chlapec si s radostí zakřičel „dědo, už vedu o dva góly!“ a najednou přidal záludnou otázku „a dědo, čím jsi byl?“ Manželka, hotovící vánoční cukroví, zpozorněla a čekala mou odpověď. Chvíli jsem váhal a chystal rozehrávku kovového míče. Nakonec jsem dosti lehkovážně odpověděl „byl jsem filozof.“

Chlapec sledoval kulatý kovový míč spěchající po mé chybné rozehrávce rychle mezi jeho žlutými hráči a přitom z něho vypadla další otázka: „A co to, dědo, je?“ Jak mu to vysvětlit, klučinovi malému? Zahrál jsem další marný atak jeho brány a odpovídám „no, to je člověk, který moc přemýšlí!“ A protože nevím, jak s odpovědí dál, nezáludně dodávám …a nic nevymyslí, tak jak já teď!“

Chlapec ve výhodné střelecké pozici přerušil mač a místo kovové kuličky vystřelil proti mně slovo „chytrolín!“ a po něm hned vypálil kovový balón, který po desáté skončil v mé bráně. „Góóól! Góólll! Dědo, já jsem vyhrál! A tys býl chytrolín!“ Babička hotovíc šlehačem sladký krém přestala klohnit a naší rozmluvě se srdečně zasmála. „Teda, ten ti to, dědo, dal! Ten tě odhalil! Vojtíšku, ty jsi borec!“ Najednou nevím, z čeho mám mít větší smutek. Zdali z další porážky od malého vnuka ve fotbálku nebo z jeho pojmenování mého vzdělání – téměř znevažujícím – slovem, které bych u něho v jeho věku nečekal.

Osel a stín

Uznávám, je to náš malý mudrlant, mudrc, rozumbrada. Všechno slova, synonyma, hodící se na lidi, mezi něž se osobně neřadím, ale kteří nad světem a jeho záležitostmi filozofují až v míře nemístné a tím vytváří neskutečné, trapné, hořkobolné situace. Takové znáte z příběhů o našich Kocourkovských, podobné jsou o obyvatelích anglického městečka Gothamu. Jejich starověcí předchůdci pocházeli z řeckého města Abdéra. Jeho obyvatelé v athénské lidové slovesnosti vystupují jako vesničtí hlupáci. Ostatně, do prostředí řeckého Kocourkova zasadili Werich a Voskovec děj své hry z roku 1933 s názvem Osel a stín. V ostré satiře se zaměřili na kritiku úřadů a byrokracie a v předvečer druhé světové varovali před novými vůdci. Vtipná hra je svým odkazem aktuální v každé době.

Chytrolíni jsou i dnes mezi námi. Rádi kritizují, na všechno mají recept, ale v případě potřeby skutek utek… S vnoučkem, tím malým, ještě ani ne pětiletým rozumbradou, balíme stolní fotbálek a připravujeme se na další zábavu. Ještě nevím, co to bude, ale on už zase vymýšlí. Je totiž větší chytrolín než já. Po chvíli mně klouček tajemně šeptá do ucha „dědo, zavolej, prosím, babičku k počítači. Já bych rád ochutnal cukroví. Neboj, aj tobě zeberu.“ „Jasně!“ podporuji kluka v malé zlodějině a za chvíli si oba spiklenecky v koutku pokojíku pochutnáváme na čerstvém lineckém vánočním cukroví.

Text a foto: František Synek

František Synek je etnograf, historik a fejetonista. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, po dvou pokusech má nyní šanci na zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*