Jak zabránit obchodu s chudobou? V minulosti fungovalo domovské právo

Problém s chováním nepřizpůsobivých občanů v centrech našich je dlouhodobý. V posledních měsících nabral na závažnosti. Například ve Znojmě počet problematických osob zásadně narostl, množí se případy porušování městské vyhlášky o znečišťování veřejných prostranství, zejména v parcích, a co více, narůstá kriminalita. Roste počet slovních i fyzických napadení, používání a šíření omamných látek atd.

První věc, nad kterou se člověk v této souvislosti zamyslí: Jak je vůbec možné, že se do center našich měst, do těchto „výkladních skříní“ staleté historie, které lákají tisíce návštěvníků z blízka i daleka, přistěhovalo tolik občanů původem z dalekých končin republiky či sousedního Slovenska, kteří svým chováním a stylem života porušují obecně závazné právní předpisy, nabourávají pohodu bydlení, narušují nelehké podnikání místních starousedlíků v oblasti cestovního ruchu, a dokonce ohrožují ostatní spoluobčany svojí příšernou slovní vulgaritou či fyzickou agresivitou?

Historické centrum města by podle všeho, zejména z praxe měst na západ od nás, mělo být žádanou, a tudíž i cenově dražší adresou pro všechny, kteří se zde rozhodnou bydlet. V mnoha ohledech to tak již za posledních třicet let platí, v mnoha jiných případech to ale stále drhne. Ve své podstatě je to u mnoha měst zapříčiněno dědictvím komunistického režimu, kdy došlo k vyhnání původních německy hovořících obyvatel, konfiskaci jejich nemovitostí a následnému cílenému sociálnímu „vybydlování“ centra města. Například takový Český Krumlov byl toho jasným důkazem.

Po nepovedené privatizaci řady historických domů v centrech měst na počátku 90. let jsme dodnes svědky situací, kdy někteří majitelé domů v centrech města spekulují se svým majetkem, využívají socialisticky opulentního a paušálního systému státních sociálních podpor bydlení a lákají do svých bytů zpravidla co největší rodiny žijící oficiálně na hranici sociální bídy, ve skutečnosti často parazitující na většinové společnosti s minimální snahou pracovat. Z nich pak tito majitelé domů alias „obchodníci s chudobou“ profitují, protože nájemné jim dorovnává do velmi slušné výše právě stát.

Domovské právo posilovalo sounáležitost k městu a omezovalo obchod s chudobou

Před tři čtvrtě stoletím by něco takového možné nebylo. Za staré monarchie a ještě za první republiky totiž u nás platilo tzv. domovské právo. Každý občan státu byl domovským právem příslušný do nějaké obce či města, zpravidla tam, kde jeho rodina dlouhodobě působila a pracovala, a na základě tohoto práva měl v daném místě nárok na zabezpečení v případě nouze. Nebylo tedy možné, aby se někdo jen tak sbalil a odstěhoval se jinam, aby tam pobíral výhody sociální podpory. To ale neznamenalo, že by se domovské právo nemohlo stěhováním změnit. V novém bydlišti mohl občan domovské právo nabýt po uplynutí nějaké doby a na základě dobrých referencí své práce a mravopočestnosti. O nabytí práva rozhodovali zastupitelé obce či města.

Domovské právo bychom podle mého názoru potřebovali jako sůl i dnes. Posílilo by totiž sounáležitost mezi občanem a jeho „domovskou obcí“. To je dosud nezvednuté téma pro parlamentní volby a legislativní změnu. Malou náplastí je v současnosti tedy alespoň možnost vyhlásit v centrech měst tzv. bezdoplatkovou zónu. Majitelé domů na jejím základě nebudou moci na své nájemníky čerpat sociální doplatky na bydlení. Bydlet v centru města by podle mého názoru i podle praxí měst ve vyspělé části Evropy mělo být jakýmsi vyšším standardem. Bez ohledu na již vyřčené aspekty kriminality, historické centrum města by mělo vždy být elegantní „průmyslovou zónou“ cestovního ruchu. Turisté svými penězi, které na dovolené rádi utratí, dávají vydělat stovkám místních poskytovatelů služeb i malovýrobcům, čímž přispívají nejen k jejich živobytí, ale i k vyšším příjmům do městské pokladny z daní.

Historické centrum města je křehký organismus, lákáme do něj návštěvníky, kteří mají s čím porovnávat, kteří očekávají jistý standard služeb a také vlídnost prostředí. Jedno setkání se řvoucí skupinkou nepřizpůsobivých občanů či, nedej Bože, slovní či fyzické napadení celý pozitivní dojem z města nadobro zničí.

Autor: Jiří Kacetl Foto: envato.com

Prostor pro vás. Chcete publikovat své názory a komentáře na webu Zprávy z Moravy? Zašlete nám váš text v elektronické podobě na e-mail: redakce@zpravyzmoravy.cz.

Doporučujeme

12 Comments

    • Zvedat témata je jedna věc, ale schopnost nalézat s nulovým koaličním potenciálem jejich politická řešení je věc druhá. Od SPD lze proto očekávat jen ono “zvedání” témat, ale jinak nic.

      • To neni uplne tak pravda. Ted se jim podarilo prosait odebirani davek lidem, kteri pachaji prestupky. Toto volebni obdobi ukazalo, ze strany voli podle toho jak se jim to hodi, nezavisle na tom , jestli jsou ve vlade nebo ne. To ja povazuji za spravne. Cili plati, ze kdyz se jim podari sehnat hlasy, jdou do toho. Napriklad, snizeni zdaneni prace se podarilo prohlasovat ANO a ODS. ANO s SPD klidne pujde do koalice pokud nebudou mit jinou moznost.

    • Koho volit ? Přesněji jak se dá politicky prosadit nějaké ” moravské tema ” bez spojenectví či koalice se stranou která má sídlo v Praze? Moravské pol. strany si navíc hrají každá na svém písečku a ve Slezsku ani ty strany nejsou.

      • Ja to vidim tak, lokalne volit Moravske strany a posilovat je a celostatne volit strany, ktere jsou ochotny prosazovat/predkladat/hlasovat pro Moravska temata. U me to je SPD pripadne ANO. Jeste mozna KSCM. O zbytku nevim, ze by nekdo nejak Moravu/ Moravskou samospravu podporil. Proste u konformnich stran se nejspis revoluce nedockame.

      • Na Moravě a ve Slezsku jsou Nacionalistické i liberální strany. Je tady 3 miliony voličů. Čistě teoreticky Pokud by lidi přestali volit pražské strany, může v parlamentu být i 10 stran z Moravy a Slezska. Na překročení 5% hanice stačí zhruba 250 000 hlasů.

  1. Tech 5% se pocita za celou republiku, nebo ne? Takze pokud je v CR 7-8 mil volicu tak se bavime o 350000-400000 hlasu. Tak to vychazi mne. Tim samozrejme nezpochybnuji to, ze i ciste moravske a slezske strany se mohou dostat do parlamentu. Staci aby ziskali 12-14% hlasu na Morave a ve Slezsku.

    • Viz. devedasátky, tehdy 20 % a neprosadilo se vůbec nic. To ,že se dostanou do parlamentu neznamená, že se něco změní/prosadí. Bez spolupráce s ” pražskýma ” stranama to prostě nepůjde, nebo se bude muset začít pracovat na samostatnosti. Navíc máme jeden obrovský problém a to , že naprostá většina Čechů zemský systém odmítá – podle toho ” pražské ” partaje konají .

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*