Mistr Evropy z roku 2001 zvedá divizní Frenštát. Kluci vzali mou filozofii za svou, říká David Kobylík

David Kobylík byl členem českého týmu, který na mistrovství Evropy hráčů do jednadvaceti let získal v roce 2001 zlato. Zahrál si za Olomouc, působil ve Francii, na Slovensku nebo Kypru a okusil i německou Bundesligu. Kopačky už ale před několika lety pověsil na hřebík a od srpna je trenérem Frenštátu. „Dlouho jsem vybíral z podobných nabídek, ale říkal jsem, že do sebe musí všechno zapadnout. Frenštát byla jasná volba a vůbec nelituji, že jsem do toho šel. Zatím se nám daří,” usmál se pro zpravyzmoravy.cz čtyřicetiletý Kobylík. 

Co vás do Frenštátu přivedlo? 

Před několika lety jsem tady působil a s klubem jsem byl i poté celou dobu v kontaktu. Všechno je to postaveno na osobních vztazích. 

Několik nabídek jste dříve odmítl, proč jste pak přijal právě Frenštát? 

Znám místní lidi, znám i prostředí, muselo to do sebe zapadnout. Největším aspektem je mé přátelství s panem Mikulenkou, který klub sponzoruje. Znám i další lidi a i po mém konci jsem měl o klubu detailní informace. Na základě toho jsem pak nabídku přijal. 

Týmu se daří, v tabulce jste třetí. Čekal jste to? 

Vždy je to o tom, aby si sedlo více věcí. Ale chtěl bych vyzdvihnout chuť kluků. Chtějí pracovat a obětovat se pro tým, bez čehož by to nešlo. Když nemáte srdíčko bojovat za kámoše, který sedí vedle vás v šatně, tak to nefunguje. Přesvědčil jsem hráče, že tým je nejdůležitější a oni mou filozofii vzali za své, což se zatím vyplácí. Vůle a srdíčko často přebíjí i nějaké nedostatky, kluci si opravdu zaslouží velkou pochvalu. 

Nyní vás čeká souboj s druhým Frýdlantem, bude to vlastně takový boj o Beskydy. Těšíte se? 

Pro mě to bude velký zápas. Nechci, aby byli kluci přemotivovaní, ale za mě je Frýdlant kandidát na postup. Mám respekt k ostatním týmům, ale podle mě jsou oni nejlepší. Bude to pro mě zápas podzimu, hodně se na to těším a věřím, že podáme dobrý výkon. Dostali jsme fanoušky na stadion, takže doufám, že bude výborná atmosféra. Pokud získáme tři body, tak budeme útočit na druhé místo, což by byla senzace. Ale za tu práci a pokoru si to kluci zaslouží, strašně jim to přeju. 

Mluví se už v klubu o případném útoku na postup? 

Přečtěte si  Postup? Uvidíme v zimě, říká jednatel Vyškova Chalupecký. Co Fofana a Kanakimana?

Podle mě na to není klub z dlouhodobého hlediska připraven, v tuto chvíli je to možná utopie. Myslím, že je třeba být pokorný a jít zápas od zápasu. Vím, že je to fráze a sám to nemám rád, ale je třeba to tak brát. Teď se díváme po druhém místě a pak se uvidí. 

V Beskydech už nasněžilo. Nebojíte se, jak to bude na hřišti vypadat? 

Svítí tady sluníčko, má být hezky. Ty tři týdny už to snad dohrajeme a pak ať si klidně sněží. 

Vy jste dosud působil v nižších soutěžích, divize je pro vás zatím trenérský strop. Je to velká změna? 

To bych neřekl. Byla obrovská zkušenost trénovat v nižších soutěžích, ve kterých platí jiné zákony a mechanismy, jak hráče namotivovat. To mě vždy baví na trenéřině nejvíc. I proto, čím výš teď jsem, tím je to pro mě lehčí. 

A chtěl byste se jednou posunout ještě výš? 

Určitě, to je můj sen. Nekladu si malé cíle, protože člověk bez cílů se nikam nedostane. Chtěl bych minimálně do ligy, za tím se snažím jít. 

Vaše trenérská kariéra bude ještě dlouhá, ta hráčská je už ale minulostí. Byla však bohatá a úspěšná, na co nejradši vzpomínáte? 

Veškerá angažmá měla nějaká specifika. Nejúžasnější, co jsem zažil, bylo mistrovství Evropy do jednadvaceti let, kde jsme získali zlato. Skvělá byla taky Bundesliga a nezapomenutelný byl i rok v Žilině, kde mě trénoval Pavel Hapal. Tam jsme získali titul. 

Od vašeho triumfu na evropském šampionátu příští rok uplyne už dvacet let. Připomínáte si turnaj často? 

Vzpomenu si na to, jsem hrdý, že jsme to dokázali. Byl to obrovský úspěch, který se už nemusí zopakovat. Je to asi memento mé kariéry a jsem rád, že jsem byl u toho. 

Autor: resp Foto: Facebook

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*