Moravská Odyssea

Ten facebook je doopravdy inspirující. Nedávno jsem na něm zažil do slova a do písmene „Odysseu“. Totiž někdo tam zveřejnil informaci o stejnojmenném elpíčku (pro mladší čtenáře dlouhohrající vinylová hudební deska) od sourozenců Ulrychových z roku 1969. Nevšední bigbítové, progresívní veledílo, tak zvané monotematické, nebo-li koncepční album, které kdy slyšela s největší pravděpodobností jen skupinka zasvěcenců a přitom by si zasloužilo, aby je znal každý. Dílo, které v době svého vzniku, koncem 60. let minulého století nesmělo spatřit světlo světa, i když již bylo kompletně nahráno (s doprovodnou skupinou Atlantis a Orchestrem Gustava Broma) a připraveno k vydání, dílo, o kterém se nešťastně rozhodovalo v Praze.  

Nedalo mi to, a obrátil se na Hanu a Petra Ulrychovi se žádostí o krátký rozhovor na téma: okolnosti vydání, respektive nevydání Odyssey pražským vydavatelstvím Supraphon. Odpověděl mi záhy Petr Ulrych, E-Mail tady zveřeňuju v plném rozsahu, bez krácení:

„Veškeré dění kolem Odyssey vyplynulo z toho, že jsem 21.8. nazpíval jako vůbec první reakci na sov. okupaci píseň Zachovejte klid (viz CD Půlstoletí Supraphon). Také jsme opustili pražský šoubyznys, a ten nám to dodnes nezapomněl. Kromě monotematické Odyssey jsme natočili tři monotématická alba: Nikola Šuhaj Loupežník, Příběh a Tichý hlas. Už jako regionální umělci, mimo pražské šoubyznysové dění. Zatím zdravím, Ulrych.”

Tolik k poněkud smutnému obsahu mailu od pana Ulrycha, umělce, kterého si vážím, a který v mých očích vždy reprezentoval to nejlepší z moravské a brněnské hudební kultury.

Ututlané album

Jsem smutný až rozzlobený nad zkázou, kterou rozsévala, a dodnes rozsévá, centralistická Praha mezi moravskou kulturou. A Odyssea je toho jedním z konkrétních příkladů. Byla totiž nejen hudebním žánrem, ale i obsahem a kvalitou srovnatelná s jiným albem, které v té době v Československu vyšlo – a sice se slavným „Městem ER“ od skupiny Framus Five a jejím frontmanem Michalem Prokopem. Nakonec deska přeci jen mohla vyjít, ale s dvacetiletým zpožděním, v roce 1990, s jiným než plánovaným obalem, a v podstatě bez širšího zájmu veřejnosti.

Album mě tedy uchvátilo a vyhledal jsem si ho na YouTube, kam ho nějaký dobrodinec nahrál přímo z desky, i se všemi škrábanci apod. A byl to parádní poslech.

Těžko z mého pohledu, tedy spíš poslechu, říct, co je lepší – zda-li ono legendární Město ER, nebo ututlaná Odyssea. Tím však moje úsilí neskončilo. Album jsem po internetové rešerši „vygůgloval“ na Amazonu, kde je asi za 5,00 EUR ke stáhnutí. K dostání je také na e-shopu supraphonline.cz. A od té doby jsem si ho několikrát na „plné pecky“ přehrál. A hledal jsem dál. Jsem sběratel gramofonových desek, především československých z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, kdy měl domácí, moravsko-slezsko-slovensko-český bigbít ještě „grády“, kdy končila relativně volná a velmi kreatívní šedesátá léta, do doby, než nastoupila tzv. „normalizace“, a kdy si museli rockeři nejen nechat ostříhat vlasy, ale kdy si kapely musely nechat změnit často anglické názvy na české. Zatímco jiní radši před touhle hrůzou emigrovali, skončili s hraním či přešli do nějaké taneční kapely za účelem holé obživy.

Desku vydanou tedy v originále až dvacet let po svém vzniku (!!!) jsem skutečně brzy našel v internetovém obchodě Aukro, kde ji však někdo nabízel za skoro tři tisíce korun. Což byla cena, za kterou se nabízí originály elpíček z šedesátých let kapel jako Olympic či Framus Five, a to jen v nejlepší kvalitě – to znamená s neponičeným papírovým obalem a nepoškrábaným vinylem. Takových už existuje již velmi málo. A tak jsem hledal dál – a našel. Ve speciálním internetovém obchodě Discogs, který nabízí výhradně hudební desky, a to z celého světa. Tam jsem po několika týdnech zakoupil svoji Odysseu za 55,00 EUR plus poštovné, odkudsi z Německa, a teď čekám, až konečně dorazí a budu si ji moct pustit na svém gramofonu.

Autor: w.m. Foto: archiv