Pokud jedete z Hodonína ve směru na Břeclav a odbočíte do Lužic, prokličkujete ulicemi a uličkami Mikulčic, projíždíte kousek za vesnicí nádhernou alejí. Stromořadí může v člověku vzbudit dojem, že přijíždí k paláci nějakého velmože. A nebude daleko od pravdy! V areálu Slovanského hradiště v Mikulčicích skutečně v devátém století velmožové žili.
První návštěvníci si zde připomněli dobu Velké Moravy přesně před šedesáti lety. Tehdy mohli vidět nejen nálezy archeologů, ale také stovky lidí pracujících v terénu, aby pro současnost poodhalili život našich dávných předků.
Dnes příchozí vítají moderní výstavní prostory, upravená naleziště a hlavně nádherná příroda lužních lesů s rozlehlými loukami, na nichž solitérně rostou vzrostlé stromy. Celý prostor připomíná tak trochu anglický park. Zatímco v minulých letech sem v červnu mířily v rámci školních výletů autobusy plné dětí, nyní je v padesátihektarovém areálu mrtvo. Při naší návštěvě jsme v pondělním dopoledni narazili pouze na jednu běžkyni, ojedinělé cyklisty a seniora s pejskem. Na to, co je ve Slovanském hradišti v Mikulčicích k vidění, a jak koronavirová pandemie poznamenala provoz slovanského naleziště, jsme se zeptali vedoucího památníku Františka Synka.
Letos je tomu šestašedesát let, co v Mikulčicích započal archeologický výzkum. Jak se tehdy archeologové vlastně dozvěděli, že by zde měli začít kopat?
V lokalitě, ve které se dnes památník nachází, byly na počátku všeho záhumenky, na nichž lidé hospodařili. Naštěstí místní zemědělské družstvo vzniklo až někdy v roce 1955, takže tento prostor nepoškodila hluboká orba. Je pravda, že zde lidé nacházeli na svých polích různé předměty. Už v roce 1928 popsal tento prostor archeolog Ladislav Inocenc Červinka. O zdejší rozsáhlý výzkum se ale nejvíce zasloužil zdejší učitel a kronikář Svatopluk Rutar, který pozval pana profesora Josefa Poulíka. Ten přijel do Mikulčic šestnáctého srpna 1954 na první obhlídku, a tak to všechno začalo. Při prvních sondách na Akropoli hned objevil jeden z hrobů a nějaké šperky. Porovnáním těchto předmětů s materiálem z výzkumu pana profesora Viléma Hrubého ve Starém Městě u Uherského Hradiště zjistili, že zde žila stejná kultura z období Velké Moravy. Jednalo se o deváté století, raný středověk. Prapočátek zdejšího výzkumu popisuje velmi dobře právě profesor Josef Poulík v knize Pevnost v lužním lese. Je to publikace, v níž připomíná výzkumy, které tady probíhaly od roku 1954 do roku 1964. To byla totiž taková zlatá éra výzkumů v této oblasti.
Připomeňte, prosím, nezasvěceným, co zde všechno archeologové za ty dlouhé roky výzkumu objevily.
Je tady dvanáct kostelů. Za třináctý můžeme považovat kostel svaté Margity Antiochické za řekou Moravou na území slovenských Kopčan. Po deseti kostelech se našly i pozůstatky základů. Jedenáctý a dvanáctý kostel základy neměl. Byly tam pouze podlahové desky. Všechny tyto stavby byly postaveny uprostřed hřbitovů. Archeologové v těchto prostorech totiž odhalili na dva a půl tisíce hrobů. Většina kostelů se našla na rozloze deseti hektarů a na dalších čtyřiceti až padesáti hektarech se nacházejí pozůstatky velkomoravského sídliště.
Překvapilo mě, že zde bylo nalezeno na tak malé ploše dvanáct kostelů. Dnes má každá vesnice obyčejně jeden kostel. Někde jsou výjimečně dva až tři. Čím si vysvětlujete, že jich zde bylo v období Velké Moravy tolik?
Velkomoravské hradiště v Mikulčicích patřilo v devátém století k těm největším a nejvýznamnějším. Podle nalezených hrobů předpokládáme, že zde žilo přes dva tisíce lidí. Vzhledem k počtu velmožských hrobek zde zřejmě pobýval i král Svatopluk. Bylo to jednoduše místo, kde se soustředila tehdejší elita. Kolem nich se samozřejmě soustředili i svobodní lidé, rolníci i otroci, kteří žili v tomto kraji. V přilehlých Prušánkách, Josefově a Lužicích byly vsi, které hradiště zásobovaly. Toto ale bylo centrum. Kolem krále zde byli shromážděni velmoži a právě ti měli své soukromé kostely. Bazilika je samozřejmě velká. Má rozměry šestatřicet krát jedenáct metrů a byla vysoká patnáct metrů. Tam se mohlo vejít okolo sedmdesáti lidí.
A co bylo tehdy v místě, kde dnes stojí okresní město Hodonín?
Tam byl možná brod přes řeku Moravu. Naopak dnešní Kopčany na Slovensku, které leží za řekou Moravou, spadaly do tehdejší mikulčické sídelní aglomerace. Podle výzkumů, které tam archeologové provedli v okolí kostela svaté Markéty, se předpokládá, že tam byla strážní osada s vojenskou posádkou. Ta hlídala příchod k mikulčickému hradisku z východní strany.
Bylo zde v té době už křesťanství? Obecně se ví, že nám víru přinesli až Cyril s Metodějem.
Ze starých letopisů víme, že se zde křesťanství šířilo ještě před jejich příchodem skrze kněze z Německa, Řecka a severní Itálie. Sice se říká, že věrozvěstci hlásali našim předkům víru ve staroslověnštině, což byl pro tehdejší obyvatele srozumitelný jazyk. Jejich předchůdci z jiných zemí ale museli základy jazyka také znát, protože jinak by se přece s místními nedomluvili. Konstantin a Metoděj ale samozřejmě přinesli nové písmo hlaholici, takže se křesťanství šířilo na vyšší kulturní úrovni.
Cyril a Metoděj měli v Mikulčicích také pobývat. Je to pouze legenda nebo skutečnost?
Jejich pobyt zde písemně v žádných dokumentech doložen není. Předpokládáme ale, že tady byli, protože zdejší bazilika je severně od Dunaje největším objeveným kostelem z období Velké Moravy. Těžko by toto místo s tak velkou bazilikou při své cestě minuli. Určitě zde nějaký čas pobývali. Víme také, že Metoděj byl pochován v největším kostele vlevo od hlavního oltáře ve zdi základů, ale tento hrob nebyl doposud nikde nalezený.
Proč si myslíte, že později lidé toto významné místo opustili a původní osídlení zcela zaniklo?
Zřejmě se zde kvůli záplavám řeky Moravy zhoršily životní podmínky, proto se obyvatelé přesunuli do výše položených míst v Mikulčicích a i do Hodonína, které je od jedenáctého století už královským městem.
Víte, jak zde vypadala první návštěvní sezona, jejíž šedesáté výročí si letos připomínáte? Předpokládám, že celý areál nebyl v takovém stavu, jak ho vidíme dnes.
Od první výstavy v roce 1960 se rozvíjela výstavnická činnost. Velký podnět k tomu dala výstava Velká Morava, která byla v Brně a později také v roce 1964 na Pražském hradě ve Vladislavském sále. Následně putovala po mnoha velkých městech Evropy. V té době byl o celý zdejší areál mimořádný zájem. Vybudovalo se zde proto velké parkoviště pro autobusy. Mikulčice byly samozřejmě v programu pro školní výlety, takže sem přijíždělo velké množství dětí. Návštěvníci mohli přímo v terénu vidět velmi rozsáhlé probíhající archeologické výzkumy. V hlavních sezonách tady pracovaly stovky lidí. Příchozí procházeli kolem rozkopaných terénů, v nichž se rýsovaly základy staveb, hroby, pozůstatky chat, mostů i běžného života. Později v sedmdesátých a osmdesátých letech procházeli okolo terénů, kde bylo vykopáno původní koryto řeky Moravy a kanály. V některých místech byly jámy hluboké až šest metrů. Odčerpávala se z nich voda, aby se archeologové dostali na dno původního koryta, kde byly splaveny různé předměty z břehu.
Díky záplavám asi voda pomohla některé předměty na dlouhá století zakonzervovat, že?
Ano, díky vodě a nepřístupnosti vzduchu bylo zakonzervováno především mnoho dřevěných předmětů. Zachovaly se tak například zbytky člunů, topor seker, staveb i části hradeb.
Za dlouhých šedesát let prošel památník značnou proměnou. Co zde dnes mohou návštěvníci vidět?
Na prvním místě především velmi krásnou přírodu. Vím, že bych měl mluvit především o vykopávkách a nálezech. To je ale podle mne nadstavba. První, co při příjezdu do areálu všichni vnímají, je totiž právě nádherná příroda, solitérní stromy, rozlehlé louky, upravené chodníky. Je to příroda, která uprostřed lužních lesů vytváří jakýsi přírodní ostrov s charakterem kulturně upravené krajiny. Pokud návštěvník přijíždí z velkého ruchu měst, zasáhne ho zde v prvním okamžiku klid a nádherná příroda. Poté se samozřejmě dostane k archeologickým památkám. V terénu může vidět repliky základů kostelů a knížecího paláce, které zde archeologové objevili. Nabízí se mu stálá archeologická expozice, která představuje původní archeologické terény druhého kostela. Místa, kde byly kůlové mosty, spojovala jednotlivé hlavní ostrovy. Návštěvník zde dostane obraz, jak v raném středověku v devátém století mohlo vypadat velké velkomoravské město. Z vyhlídkové třicet metrů vysoké věže se 135 schody je pěkně vidět naučná stezka po Valech. V letech 2007 – 2019 proběhla rekonstrukce celého areálu do současné podoby. Investovalo se zde okolo dvou set milionů korun. Mnoho se uhradilo z evropských fondů i z prostředků Jihomoravského kraje, který je naším zřizovatelem.
Co se opravilo a nově postavilo?
Bylo přestavěné návštěvnické centrum, opravil se a zateplil pavilon číslo dvě, rekonstrukcí prošla vodárna, provedly se repliky základů kostelů, zrekultivovala se zeleň, odstranila se část náletového lesa, který byl vykácený a vysadilo se více než sto nových stromů. Vybudovala se nová cesta a lávka přes řeku Moravu, přes kterou se návštěvníci dostanou ke kostelíku svaté Markéty v Kopčanech na Slovensku. Po půl století byly provedeny na všech památkových objektech nové archeologické výzkumy se zajímavými a podnětnými výsledky. Nově je zde také travní řeka, což je uměle vytvořený mokřad, kanál, který je zbudován v místech, kde pravděpodobně v devátém století tekla voda okolo dvou hlavních ostrovů. Dále se postavila vyhlídková věž, ale dalo by se samozřejmě vzpomenout mnoho dalšího. Naposledy pak lávka přes řeku Moravu, čímž se spojily areály památek Velké Moravy – Slovanské hradiště v Mikulčicích a kaple svaté Markéty Antiochijské u Kopčan v jedinečný klenot lužních lesů – Archeopark Mikulčice – Kopčany.
Od roku 2006 usilujete o to, aby se tento areál stal kulturní a přírodní památkou UNESCO. Co si myslíte, že je zapotřebí, aby se to skutečně podařilo?
Všechno začalo v roce 2006. Od té doby byly dvakrát podány nominace, ale ty byly ve finále staženy. V současné době se připravuje další nominace. Změna bude zřejmě v tom, že nominaci budou podávat společně nejen za Mikulčice a Kopčany, ale zahrnuty by měly být další velkomoravské lokality. Nejméně by mělo jít o Pohansko, Staré Město u Uherského Hradiště a možná i Bojnou a Nitru na Slovensku. Význam Velké Moravy by měl být prostě obsáhleji zahrnut pro dějiny střední, jižní a částečně také západní Evropy. Mělo by jít o nominaci více lokalit, jako tomu například bylo u lázeňských měst či důlních aktivit v Krušnohoří na české i německé straně.
Kolik jste měli vloni návštěvníků?
Návštěvnost nám pravidelně stoupá. Vloni jsme zaznamenali šedesát pět tisíc návštěvníků. V tomto čísle jsou zahrnuti i ti, kdo zavítali do našeho venkovního areálu, kde se neplatí vstupné. Platících byly asi dvě třetiny. Ti navštívili výstavní prostory nebo vyhlídkovou věž.
Jak vám do programu letošní jubilejní výstavní sezony zasáhla koronavirová epidemie?
Strašně. My jsme se na jubilejní sezonu připravovali snad už od poloviny minulého roku. Měli jsme připravenou celou řadu zajímavých akcí.
Například?
Pravidelně zde děláme vyhlášení výsledků malířské soutěži dětí Čarovné barvy země. Letos byl připravován desátý ročník. Dále šlo samozřejmě o celou řadu aktivit pro školní děti a mládež. Připravovali jsme nový typ vzdělávacího pořadu v podobě setkání s vojvodou. Měl to být lektor v historickém kostýmu, který by školákům představil velkomoravskou šatnu, pokladnici či zbrojnici. Zůstaly nám stát další programy plánované pro veřejnost. Nevíme, zda se uskuteční cyrilometodějská pouť na Podlouží. Pravoslavná pouť se s náležitými hygienickými omezeními uskutečnila v posledním květnovém týdnu, kdy se jí zúčastnilo pouze několik desítek lidí. Právě z důvodů současné situace nevíme, jak to bude s cyrilometodějskou poutí o prvním víkendu v červenci, které se běžně účastnilo více než dva tisíce věřících. Pokud se situace uvolní, tak bychom o prvním červencovém víkendu chtěli návštěvníkům nabídnout vedle duchovní poutě další doprovodné, kulturní i herní programy.
Plánujete přesunutí něčeho na prázdniny?
Každoročně zde pobývala skupina Velkomorovanů, což jsou studenti zabývající se historií a živou archeologií. Ve svých pořadech představují dobový život ve stanovém táboře, kde vaří, vyrábí dobové věci a jsou tak i oblečeni. V létě plánujeme pozvat účastníky letních i příměstských táborů. Ty, byť mohou být pořádány, ale účastníci nesmí nikam vyjíždět na výlety a za poznáním. Vše se ale mění každým dnem. Musíme se přizpůsobit podle situace. Pokud budou omezení trvat, bude naše pracovnice s rekvizitami vyjíždět za dětmi na tábory a zde provádět dohodnutou lektorskou činnost. Vše závisí opravdu na vývoji zdravotní situace, ale přesto věříme, že se jubilejní šedesátá návštěvní sezóna přece jen dobře rozjede a naši hosté budou opakovaně do Mikulčic za poznáním historie, krásnou přírodou i odpočinkem a zábavou přijíždět.
Autor a foto: Lenka Fojtíková
Buďte první kdo přidá komentář