Odešla významná moravská osobnost. Ve věku 91 let zemřel etnolog a muzikolog, pan profesor Dušan Holý

Dnes nás ve věku 91 let opustila jedna z nejvýznamnějších moravských osobností, horňácký zpěvák, tanečník, etnolog a muzikolog, profesor Masarykovy univerzity Dušan Holý. O úmrtí informovala obec Hrubá Vrbka na Hodonínsku, kde se pan profesor narodil. Na svého přítele vzpomíná muzikant a spisovatel Jiří Plocek.

Čekal jsem, kdy ta zpráva přijde. Přál jsem Dušanovi Holému k začátku Adventu a zeptal jsem se, jak se mu vede. „Přiměřeně situaci, Juríčku,“ odvětil klidně. „S Lidkou (manželkou) se vzájemně podpíráme.“ Jeho neobyčejně citlivá duše, jejíž bolestné propady se dříve daly stopovat ve sporých odpovědích nebo ve vášnivém prožitku zpěvu, na mne tentokrát zapůsobila jaksi smířeně. Vždyť toho trápení za ta poslední léta už bylo dost…

Dušan Holý nám toho skrze píseň zanechal víc, než kdo jiný, přestože se nikdy nikam netlačil. Byl zosobněním intenzity a niternosti. Když zpíval, proměňoval se v to, co zpíval: V pláč, smích, adoraci. Dušanovi byla píseň nejpřímějším jazykem jeho duše. Od malička, co začal rozum brát. Když jsem se jej ptal, kdo byl pro něj jako písňový zdroj nejdůležitější, odpověděl: Babička. Jistě, nebyla jediná, ale dětské duši byla nejblíže.

Svůj vztah k písni rozvinul jako jedinečný moravský etnograf, jehož písemné práce se vyznačovaly nejen vědeckou důsledností a pečlivostí, ale i zvláštním citem. Láskou k písni, po níž pátral do poslední chvíle. Populární Mudrosloví primáše Jožky Kubíka je toho příkladem.

Ještě když jsem v létě roku 2022 psal svou knížku o písni a sedával často v Zemské knihovně, hledal jsem pro něj stopy jedné staré horňácké písně v dobových kalendářích z 19. století. Nebyl už schopen se sám do knihovny vypravit. Když jsme pak u něj rozebírali výsledky mého pátrání, povídá: “Chtělo by to ještě prozkoumat církevní archivy. Ale to už se mi asi nepodaří…” Nechtěl se vzdát. Byl jako zarputilý detektiv, který se drží stopy až do konce. Jenže, co člověk zmůže proti osudu fyzického těla? „Tělo, bylo jsi hríšné, teď trp!“ To z něj promluvil hrubovrbecký evangelík. Ale taky věděl, že píseň je léčivá a věčná…

„Kdybych toho Plocka potkal, tak mu jednu liščím!“ řekl v roce 1996 mému kamarádovi, emeritnímu rozhlasovému redaktorovi Jaromíru Nečasovi. Bylo to po mém vydání CD Preletelo vtáča s horňáckým učitelem, muzikantem a zpěvákem Františkem Okénkou. Nadšený amatérský vydavatel se v očích oborového velikána asi dopustil pár nešikovností a věru to nebyl dobrý odrazový můstek pro naši další komunikaci… Ale čas i Nečas udělali svoje a já jsem měl to štěstí, že jsem s Dušanem při několika krásných příležitostech spolupracoval a sblížili jsme se.

Z jedné naší společné akce v Paláci šlechtičen v roce 2015 je fotka, kterou přikládám. Dušan Holý, jak jsme jej znali. A jak se nám vždy vybaví, když si poslechneme jeho nahrávky…

Odpočívej v nebeské harmonii, náš milý pěvče!

Text: Jiří Plocek Foto: archiv autora