Olomoucká zoo přivítala na svět první mládě letošního roku

Prvním mládětem roku 2023 se v na Svatém Kopečku stal pakůň běloocasý. Dnes už víme, že mládě narozené 7. 1. je samička, porod proběhl v pořádku bez komplikací, matka se o mládě dobře stará. Mládě dostalo jméno Kameba. A pokud by někdo žádal překlad ze svahilštiny, tak nepochodí.

„Den po Třech králích jsem o jménu přemýšlel. Jelikož je Kameba téměř Tříkrálová a přejeme jí štěstí, zdraví i dlouhá léta, vzešlo její jméno ze spojení prvních slabik Tří králů-Kašpara, Melichara a Baltazara,“ uvádí vedoucí zimoviště afrických zvířat Pavel Vidlář. „Tato impozantní zvířata mohou návštěvníci vidět nově v letošní sezóně. Pohled na ně se jim naskytne z vyhlídky u velbloudů dvouhrbých a z vláčku, který bude projíždět v této sezóně nově otevřenými dalšími etapami safari – Safari Austrálie a Arktida,“ dodává ředitel zoo Dr. Ing. Radomír Habáň.

Kromě olomoucké zoo mohou návštěvníci vidět pakoně ještě ve Dvoře Králové

Zoologická zahrada Olomouc chová tento druh od roku 1992, kdy jsme v rámci výměny zvířat získali první 4 jedince ze Zoo Bratislava. Tato zvířata byla přímými potomky pakoňů běloocasých pocházejících z importů Ing. Josefa Vágnera z Afriky do zoo ve Dvoře Králové a do ostatních českých a slovenských zoo, které proběhly v 70. letech 20. století. Doposud se v olomoucké zoo narodilo 57 mláďat. Pakoně chová v současné době 27 zahrad v Evropě. V České republice je možno se s nimi setkat kromě olomoucké zoo ještě ve Dvoře Králové.

Pakoně běloocasí upoutávají pozornost veřejnosti svým vzhledem, zvláštně zakřivenými rohy a s kartáčkem srsti na nose připomínají čerty. Jejich charakteristickou vlastností je obranná strategie při ohrožení, která spočívá ve vytváření zmatku. Pakoně běloocasí vzbuzují velkou pozornost i u odborné veřejnosti. Protože jejich chov není úplně jednoduchý, v zoologických zahradách nejsou k vidění příliš často.

V 19. století se pakoni ocitli na pokraji vyhubení

Komplikace při chovu této antilopy způsobuje jejich velmi temperamentní chování, občas i složité vztahy jednotlivých členů stáda. Pakůň běloocasý je pozoruhodný druh antilopy, který se až do 18. století vyskytoval ve velmi početných stádech migrujících na rozsáhlém území jižní Afriky. Stala se z něj však lovná zvěř i proto, že se v rámci potravní konkurence pohyboval na pastvinách, které využíval domácí dobytek.

V polovině 19. století se dostal na pokraj vyhubení. Na soukromých farmách přežilo cca 300 jedinců, kteří se stali základem celé současné populace. V současnosti jsou všechna stáda pakoňů běloocasých obyvateli oplocených soukromých pozemků a rezervací, kde žije přes 11 000 jedinců. Probíhá také reintrodukce do států Lesotho a Swazijsko a dále do Namibie, ale vlastně žádná část v současné době volně žijící populace není původní a nenachází se v oblasti svého původního rozšíření.

Hlavní složku potravy pakoňů tvoří tráva a byliny. Mláďata se rodí po zhruba 8 měsíců trvající březosti. Jen několik minut po narození se staví na nohy a okamžitě sledují matku těsně přitisknutá k jejímu boku. Dožívají se až 20 let.

Autor: red Zdroj a foto: Zoo Olomouc