Podmračený, od rána chladný a větrný den připomněl, že na bílém koni má přijet svatý Martin. Dle novodobého zvyku si vinaři v 11 hodin 11 minut připili mladým svatomartinským vínem. K obnovené tradici, s kořeny v 18. století v časech císaře Josefa II., připravili nová vína s typickou chutí svěží a ovocnou. Vína však zrála jen pár týdnů, nezískala ještě osobitý charakter a časem ztratí svěžest a chuť. I proto je třeba je vypít do Velikonoc. Při sklence nového vína jsem si přiznal, že s podzimní dobou se do života vrátila staronová nejistota.
Jakoby zpoza rohu, opět silně, udeřila neviditelná pandemie. Nemoc v létě nabrala síly a provokuje vysokými počty nakažených. Obavami otupělí, ale stále ostražití lidé, rozděleni do dvou skupin dle vztahu k vakcíně a nošení roušek, již tolik nehysterčí, klidnější jsou i média. Nevyjadřují se ani politici, skryti za očekávání nových pořádků. Nemoc kráčí kraji málem bez zájmu všech a žije svým životem.
Situace mezi lidmi je zvláštní. Občané se stali apatičtí. Nemoc přijali. Pochopili, že bude běžnou součástí jejich životů. Chtějí se vrátit do starých dobrých pořádků. Chtějí se scházet ne na pohřbech, ale opět především na tradičních slavnostech a zábavách. Omezením se brání. Roušky nosí tak napůl, spíše jako módní doplněk.
Takto v černé roušce postávala nedaleko i mladá žena v kroji. Dosti nevhodně jsem obdivoval její krásně stavěné nohy ozdobené krojovou sukní. Skrze roušky jsme se setkali očima. Při míjení slyším otázku: „Kde hledíš, Synku, synečku?“ Úsměv mně zmrzl na skryté tváři. Nepoznal jsem dobrou známou, ale ta odhalila mé nemístné pohledy. „Dívám se a obdivuji Tvé stále krásné nohy i kroj“, přiznal jsem pravdu. Se smíchem přijala mou omluvu. Hezkou a milou kamarádku v krásném jihokyjovském svátečním oděvu vdaných žen jsem právě kvůli ochraně rouškou nepoznal. Já však, k mému neprospěchu, inkognito nezůstal.
Vládci z jiného světa
Nově se šířící nemoc lidé respektují, ale příliš neřeší. Vedle obavy o zdraví, mají strach z dopadů nových ekonomických nástrah. Hlava je bolí z prudkého nárůstu cen elektřiny a plynu, z očekávaného zdražování. V tom čase nepohody před lid obecný nová vládní garnitura přichází s desaterem priorit, mezi nimiž není ani zmínka o zvládnutí nemoci, prudkého zdražování, energetické krize, ani čárka o eliminaci rozpočtového schodku, o dalších neduzích společnosti.
Noví státní úředníci, snad z jiného světa, v této nelehké době přemýšlí o rychlosti na dálnicích nebo o volbě národního ptáka! Většina z představeného desatera se zdá národu nesmyslná a nepodstatná. Cítí totální odtržení politiků od problémů běžného občana. Pro toho bude lepší vnořit se opět do myšlenek na dobré mladé víno svatomartinské, které je stejně krásné, jako mladá žena, jako život a svět před pandemií.
Text a foto: František Synek
František Synek je etnograf, historik a fejetonista. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář