Oslovil nás nový rok! Ještě chvíli budeme chybovat s novou číslicí na konci, ale rychle si zvykneme. Máme za sebou často hektické oslavy silvestrovské noci a novoročního jitra, polevila i bolest hlavy z přemíry všehochutí a mála spánku. Hned druhý den jsme nabrali novou sílu a vykročili, posíleni svými předsevzetími, do všedních dnů roku 2025. Budou jiné? Jaké vlastně? Co přinesou…!?
Před Silvestrem jsem si vybral ve své knihovně ke čtení knihu. Hledal jsem něco zábavného a objevil jsem svázaný 40. ročník humoristického čtrnáctideníku Švanda Dudák, který byl vydáván v letech 1890 až 1930 v pražském Nakladatelství Františka Topiče. Bylo to čtení zajímavé, tehdejší době poplatné, z počátku – zdálo se – snad až příliš těžké, kostrbaté, prostě jiné! Moudra mnoho, vtipů málo! Oslovila mne řada i dnes pravdivých a velmi aktuálních sdělení. Doby se zřejmě nemění!
Třeba aforismy:
„Tím žitím každý křížek svůj si nese, neb kdo by měl vždy ustláno jen v růže? Těm s oním křížkem snáz však putuje se, jimž náležitě utvrdla již kůže.“ (Životem) „Nesporno je jistě, v dnešním čase k bližnímu, že důvěra klesla veškerá! Tím více však za to pozvedla se honosivá sebedůvěra!“ (Znamení doby) „Je snadno ujít pomluvám, když světa žiješ stranou. A dívce tváří nehezkých, zas lehko zůstat pannou!“ (Ctnost z nouze) „Vzadu ještě něco značit mohou, vpředu nic, jak školáci už vědí. Přes to vidíme dnes nulu mnohou, tlačiti se stále do popředí!“ (Nuly) „Dřív musel jsi mít k vydobytí chleba, buď dobrou hlavu nebo pilné dlaně. Dnes k tomu pouze dobré huby třeba a příslušnosti k jedné vládní straně“ (Jindy a dnes) „Nerovnosti doba pominula, ten i onen stejně se dnes cení! Dokonce i mnohá prázdná nula, při volbách se na jednotku mění!“ (Volební pravda) „Když slýchám řeč tvou o zlém světa řádu, a nesmysl z ní vylovím mnohý; tu myslím si: vždy chce být vůdcem stádu vůl s největšími rohy!“ (Demagog)
Nebo v knize vepsané epigramy:
„Stará láska srdce rozbolaví, mladé víno zkazí žaludek. Ta zla obě, věř mi, brachu, spraví: staré víno a mladé lásky vděk!“ (Nemoci a léky) „Dal nám Bůh dvě oči, jazyk jeden. Okolnost ta o tom svědčí, že máš být vždy snahou veden, víc bys pozoroval, než si hleděl řeči!“ (Moudrost otcovská)
Po pravdě! Hledal jsem „dobré“ čtení na závěr roku! Těšil jsem se na staré šprýmy, na dobové zábavné řádky, veselé historky. Takových jsem příliš nenašel. Čtenáři před 95 léty vnímali vtip jinak. Nad stránkami Švandy Dudáka jsem se nezasmál! Spíše jsem dumal nad rozdílnostmi i spojitostmi tehdejší a dnešní doby! Třeba, proč v dnešních anekdotách smích pravidelný nastává s vazbou na dvojsmyslný obsah, okořeněný nespisovným výrazivem! Byl Silvestr, ale ona nedostatečnost veselí při četbě téměř sto let staré knihy mně nevadila! Klidněji tak vykročím do prvních dnů roku L. P. 2025.
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář