Thonet

S příchodem penzijního věku jsem našel zálibu v práci se dřevem. Radost nejstaršího vnuka z první pro něj vyrobené hračky mne oslovila natolik, že jsem plnil jeho přání a později i přání ostatních dětí téměř na počkání. Auta vystřídaly traktory i s vlečkou, autobus, garáž pro všechny výtvory, meče různých tvarů a velikostí, dráhy pro malinkatý skateboard, domečky pro panenky, pokladničky a šperkovnice, šperky na koženém provázku i jiné nebo dárky třeba ve tvaru srdíček či kuliček. Vděčnost malých dětí mně byly největší odměnou! Těšil jsem se na jejich nápady a záhy je měnil výrobky ze dřeva v dětskou radost. Děti rostly a moje hračky si navzájem předávaly, a tak si je postupně užily všechny. „Dědo, to je skvělé, nádherné! Máme Tě moc rádi!“, zářily radostí a štěstím. […]