S příchodem penzijního věku jsem našel zálibu v práci se dřevem. Radost nejstaršího vnuka z první pro něj vyrobené hračky mne oslovila natolik, že jsem plnil jeho přání a později i přání ostatních dětí téměř na počkání. Auta vystřídaly traktory i s vlečkou, autobus, garáž pro všechny výtvory, meče různých tvarů a velikostí, dráhy pro malinkatý skateboard, domečky pro panenky, pokladničky a šperkovnice, šperky na koženém provázku i jiné nebo dárky třeba ve tvaru srdíček či kuliček. Vděčnost malých dětí mně byly největší odměnou! Těšil jsem se na jejich nápady a záhy je měnil výrobky ze dřeva v dětskou radost. Děti rostly a moje hračky si navzájem předávaly, a tak si je postupně užily všechny. „Dědo, to je skvělé, nádherné! Máme Tě moc rádi!“, zářily radostí a štěstím.
Je přitom přirozené, že od výroby hraček přešel můj zájem na staré dřevěné věci, na hledání jejich původní krásy a vracení bývalé užitečnosti. Právě mám na stole v dílně rozpracované díly staré židle z továrny ohýbaného nábytku Thonet! Do původní krásy jí ještě hodně chybí, a byť je to jistě stařenka možná sto i víceletá, její ladné křivky, již nyní milé a hladké tvary ve mně vyvolávají obdiv a vzpomínky na přednosti mých lásek. Nakonec, i toto je vlastně nyní jejich další zástupkyně…
Tuhle dřevěnou krásku vymyslel a vyrobil německý truhlář, návrhář nábytku a podnikatel Michael Thonet (1796 – 1871) a je obdivuhodné, že lidem v dobrém slouží již celých 170 let! Právě před touto dobou, v roce 1853 vznikla ve Vídni firma s názvem Gebrüder Thonet, která o tři léta později již vyráběla židle v Koryčanech, a druhý závod provozovala od roku 1861 v Bystřici pod Hostýnem. Zde výroba ohýbaného nábytku pokračuje, i přes znárodnění v roce 1951, pod značkou TON dodnes.
Laskám očima tvary na jednotlivé díly rozložené dřevěné stařenky, která stále nese viditelné a zřetelné označení původního výrobce zn. Thonet. Beru jednu část staré židle po druhé do ruky, hladím její tvary, cítím hřejivou jemnost dřeva, těším se z jejího kouzla i krásy, která postupně opět vystupuje na venek po důkladném čištění a broušení. Je to radostná a osvěžující práce.
Obnova původního vzhledu připomíná jemnou a poctivou práci archeologů, kteří znovu odhalují starou a léty zašlou nádheru nalezeného předmětu. Vzpomínáte? V jednom z dílů romantického filmu Angelika odkrývá hrabě de Peyrac pomalu krásu omšelé mramorové sošky! Její pod nánosy špíny a hlíny skrytý tajuplný původní vzhled se objevuje kousek po kousku, až vynikne v celé své podmanivosti. Podobně i každý starý kus omšelého nábytku – polička, skříňka nebo židle – dovede při svém novém zrodu přinést chvilky neopakovatelného kouzla, nadšení i skromné radosti… Tato obnovitelská práce je krásný dar!
autor: František Synek foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář