Věřící z Dolních Bojanovic putují do Žarošic pěšky už 171 let

Zlatá sobota v Žarošicích v roce 2006.

Druhá sobota v září patří v Žarošicích už od nepaměti pouti s názvem Zlatá sobota. Věřící se do Žarošic chystají i letos. Budou mezi nimi také poutníci z Dolních Bojanovic.

Záslibné pouti vzešly kvůli řádění cholery

Počátek záslibné pouti spadá do roku 1849, kdy lidé z Dolních Bojanovic putovali do Žarošic poprvé. V obci tehdy řádila cholera a lidé se ji snažili vyléčit lecčím. Nic ale nezabíralo a na nemoc umíraly mnohdy celé rodiny.  „Když už si naši předkové nevěděli rady, řekli si: „Půjdeme do Žarošic k Panně Marii a budeme prosit za zbavení od této choroby. Zároveň slíbili,  že pokud budou jejich prosby vyslyšeny, budou pořádat tuto pěší pouť každý rok. Panna Maria jim pomohla. Traduje se, že po návratu z této žarošické pouti přestalo hromadné umírání. Předkové i současníci svůj slib dodržují. V historii se toto putování nikdy nepřerušilo. Ani za druhé světové války ani za vlády komunistů,“  připomíná Václav Salajka z Dolních Bojanovic.

Estébáci chtěli pouť zrušit

Pamatuji si, že jeden rok estébáci vyslýchali pana faráře Humpolca. Přišel potom za tatínkem řekl mu: „Matěju, byli u mě estébáci, abych zrušil púť! Tak jsem jim řekl, že si to věřící dělají sami. A jak by to vypadalo, kdybych se já před ně postavil a řekl jim, že nemají chodit na púť?  Matěju, máte čtyřech klukú, tak když nepůjdete, já sa zlobit nebudu,“  řekl tehdy pan farář tatínkovi. Ten mu na to ale odpověděl: „Proč by se nešlo?“  A šli jsme! O Zlaté sobotě jsme vždy v Žarošicích prožili s ostatními poutníky z okolních i vzdálených obcí duchovní program a poté tam přespali u známých. Vznikla tak mezi vesnicemi mnohá dlouholetá přátelství,“ vzpomíná muž.

Pouť není turistický pochod

V roce 1997 převzal Václav Salajka po svém otci Matějovi důležitou funkci tzv. „modliče“. Ten má každoročně na starosti nejen organizaci pouti, ale hlavně duchovně vede celé procesí. Jeho tatínek tuto roli zvládal bravurně i bez megafonu. Pomáhaly mu ale silné hlasy dalších mužů. Už tehdy mezi nimi coby spojka běhal jeho syn Václav, který se tak všemu přiučil přímo v praxi. Než doputovali na místo, měl v nohách mnohem více než osmadvacet kilometrů, které musí zvládnout každý z Dolnobojanovičanů.  V procesí kráčí až okolo dvou stovek poutníků. Václav Salajka připomíná, že pouť není žádný turistický pochod.  Citlivý modlič musí sestavit duchovní program a předem vědět, co se bude, ve kterém místě pouti zpívat a modlit.

Velkolepé přivítání vracejících se poutníků

Oproti jiným obcím chodí druhý den pěšky i domů opět s modlitbou a zpěvem na rtech. Na kraji vesnice je potom při návratu každoročně čeká velkolepé přivítání se zástupem krojovaných, korouhvemi, prapory, muzikou a samozřejmě také s panem farářem. Všichni jdou společně do kostela, kde dostanou svátostné požehnání.

Kněz touží, aby nebyla tradice přerušena

Letos s celým světem nezatočila cholera ale zákeřné nemocnění s názvem covid 19. Navzdory tomu, anebo možná i proto, budou poutníci opět do Žarošic o Zlaté sobotě putovat. Podle tamního správce farnosti P. Josefa Pohanky se pouť uskuteční i letos, pokud nepřijde nějaké mimořádné nařízení vlády. Pěší procesí přichází i z Hodonína, Mistřína, Mutěnic a Starého Podvorova, přičemž Mutěnice mají určité privilegium , kdy patří mše svatá v šestnáct hodin jejich farnosti. Údajně už za první republiky měl tehdejší žarošický farář vidět mutěnické ženy zdobit oltář věnci upletenými z barvínku. Tak se mu to zalíbilo, že je pozval, aby stejnou výzdobu udělaly o Zlaté sobotě v Žarošicích. Na konci října mají ještě také svou záslibnou pouť.  

Žarošice čeká maraton bohoslužeb

Mše svatá bývá o Zlaté sobotě sloužena na prostranství za kostelem, což je relativně malý prostor. V poutní knize je ale zapsáno, že zde v době totality bývalo až třicet tisíc lidí. Pokud vše nezmění mimořádné nařízení vlády, začne duchovní program o Zlaté sobotě v sedm hodin ráno první mší svatou. Další bude následovat v 11 hod. a bude sloužena ve slovenštině, protože ze Slovenska přijíždí mnoho poutníků. Od 13 hod. bude žehnání pramene ve Zdravé Vodě, odkud se půjde pěšky do Žarošic, kde bude od 14.30 modlitba růžence, korunky k Božímu milosrdenství, křížové cesty a na 16.00 je naplánovaná další mše svatá. Poté se krojovaní budou klanět Panně Marii. Hlavním celebrantem bohoslužby v 18.00 bude brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Na ni naváže světelný průvod se sochami Panny Marie. Náročný den uzavře mše svatá ve 24 hod.

Přečtěte si  Hospic z Hustopečí se distancoval od kampaně Andreje Babiše a vrátil Nadaci Agrofert 300 tisíc. Lidé jim na oplátku poslali statisíce

Poutníci přijíždí po celý rok

Do Žarošic lidé ale putují během celého roku. Poslední sobotu v srpnu má záslibnou pouť například Újezd u Brna a Žatčany, kdy přijde okolo stovky převážně mladých lidí. Týden po Zlaté sobotě mají záslibnou pouť zase Šaratice a Vážany nad Litavou  a v posledních deseti letech začal chodit pěšky také Slavkov u Brna. Pěší putování obnovily Bořetice i Kobylí. Mnoho věřících se zde účastní poutí také vždy třináctý den v každém měsíci během celého roku. Od května do října roku 1917 se totiž každého třináctého dne v měsíci zjevila Panna Maria pasáčkům v portugalské Fatimě.  Tato zjevení si proto připomínají po celý rok také poutníci v Žarošicích.

Text a foto: Lenka Fojtíková

Legendy o poutním místě

K poutnímu místu se váže několik legend. První pochází z doby, kdy Turci obléhali Vídeň. Turecký paša vkročil do kostela s dalšími dvěma důstojníky a začal urážet Pannu Marii, když uviděl její sochu. Náhle si všimnul, že Bohorodičce stékají slzy, sám se rozplakal a oslepl. Slíbil, že pokud nabude zraku, stane se křesťanem. Nechal se pokřtít, nabyl zraku, ale do vlasti se již nevrátil a žil zde až do smrti.

Druhá legenda je spojena s obdobím obléhání města Brna Švédy, kteří loupili a drancovali i kostely v okolí. Tak vyloupili i poutní místo a vše naložili na vůz. Najednou vůz nemohl z místa, proto vyhazovali věci, které se jim nehodili – mezi nimi i dřevěnou milostnou sochu, a odjeli. Po čase šel kolem Josef Němec z Archlebova, uviděl v houští v lese sochu, z niž vycházela svatozář a slyšel: “Josefe, vezmi mě s sebou”. Naložil sochu do putny, určené na sbírání hroznů, a vrátil se domů. Postavil ji do vchodu svého domku. Socha se rozzářila tak, že si lidé mysleli, že hoří. Ráno socha zmizela a Josef ji nalezl tam, kde ji našel. Pochopil, že sochu má donést na místo, kam patří – do rezidence. Událost o nalezení sochy Josefem Němcem bývá často zobrazována na obrázcích a v kaplích kolem Žarošic a Archlebova.

Převzato z webu žarošické farnosti

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*