V pondělí šokoval celý svět teroristický útok u vídeňské synagogy. Událost citlivě vnímají i mnozí obyvatelé Moravy. Vždyť se vše stalo téměř “za humny”. Dvacetiletý islamista ze Severní Makedonie tam střelbou tři lidi usmrtil a sedmnáct zranil. Sám při útoku zahynul. Pondělní dramatické události a tomu, jak ji vnímají samotní obyvatelé Vídně, se věnuje další díl “Zápisníku Moraváka ve Vídni”.
Ve filmu Pelíšky volá 21. srpna Jiří Kodet zoufale do nočních mraků: „duraki!“ – hajzlové, a myslí tím ruské okupanty. Podobně volali včera večer z oken a dveří Vídeňané na střílejícího šílence v centru města – „arschloch“! (hahjzle) A volali to hlavně přistěhovalci – soudě alespoň podle lehkého akcentu, zachyceného na několika videích. A tím jsme u jádra věci. Jsme všichni Vídeňané a nenecháme si od nějakého blázna brát ten přirozený pocit sounáležitosti s jedním z nejkrásnějších měst světa. A je úplně jedno, zda ten dotyčný má zbraň, kterou bez rozdílu kosí vše co mu stojí v cestě. Viděl jsem hned ráno na sociálních sítích i jiné video, na kterém – úplně jako v nějaké videohře – útočník v běhu dvakrát vystřelil do nějakého chlapíka, který se jen tak před hospodou opíral o zeď, zřejmě ještě se sklenicí piva v ruce. První střela do zdi, druhá už do břicha. Arschloch!
Ale co následovalo po téměř okamžitém zneškodnění útočníka vídeňskou policií (po devíti minutách od nouzového volání byl mrtev), mě šokovalo neméně. Zvedla se totiž smršť nenávistných komentářů na facebooku, a to i v češtině. Mimo jiné také spousta nesmyslů a fakenews, ale hlavně „shitstorm“ – proud nenávistných komentářů vůči lidem, které vůbec neznám, kteří mi nic neudělali a o kterých nic nevím – vůči přistěhovalcům, utečencům, muslimům. Přitom již celkem brzy po teroristickém útoku v centru Vídně bylo známo, že mezi prvními pomocníky postřelených chodců byli také přistěhovalci – Turkové apod., kteří zachraňovali dvě postřelené osoby – a to v době, kdy se ještě okolo střílelo.
Vídeň je známa nejen pro svou vysokou kvalitu života, ale také pro svůj klidný charakter, výbornou integrační politiku a vstřícný sociální systém. Pamatuje sice několik teroristických útoků a to ve spojitosti se sídlem OPEC (organizace států produkujících ropu), nebo pár let později, s židovskými vystěhovalci, kteří z tehdejšího Sovětského svazu projížděli Vídní do Izraele – naposledy zde tekla krev těsně před mým příchodem v roce 1981. V letech 1995 – 96 šokoval celé Rakousko „domácí“ terorista Franz Fuchs, pomatený, nenávistí až po okraj naplněný neonacista, který měl na svém kontě šest dopisních bomb, z nichž mimo jiné jedna těžce zranila vídeňského starostu Helmutha Zilka, a který měl na svědomí dokonce i čtyřnásobnou vraždu Romů v Burgenlandu.
Všichni tito atentátníci však vzbuzovali u místního obyvatelstva nepochopitelné vrtění hlavou, zhnusení. A tak to, doufám, zůstane i nadále, a bude celkem jedno, kdo chtěl koho, kvůli čemu sprovodit ze světa. Pár hodin po teroristickém útoku se na facebooku objevil znak města ve tvaru srdce s nápisem: „Stronger than hate #Vienna“ – silnější než nenávist #Vídeň.
Autor: w.m. Foto: redakce, Facebook
Buďte první kdo přidá komentář