Začal čas neletní, jediný správný

Po dlouhé noci, ne té, o které stále zpívá jedna přestárlá megastar, ale té, v níž nám bylo nedávno dopřáno pospat si o hodinu déle, jsem se probral svěží, dobře odpočatý a naladěný. Jistě, vliv na to neměla ani tak ona zmíněná hodina spánku na víc, ale spíše má dlouhodobě celková příjemná konstelace. Začal totiž čas neletní, čili zimní, ten jediný správný.

Prost starostí pracovních a dřívějších stresů životních, spal jsem, jako když mne do vody hodí. Brzy po ránu mé oči spočinuly na jitřním sluncem ozářené a prosvětlené zlatohnědé listy javoru mléče, který již desetiletí zdobí náš dvůr. Sluníčko, krásné barvy, teplo, bezvětří…, pomyslel jsem si a byl rád tomu zjištění. Bude zase krásný den, třicátý první říjnový.

Velká obrazovka počítače, stejně jako postarší mobil značky Nokia, svorně hlásily správný ranní čas. Jen okolní hodinostroje se předbíhaly a mátly mysl. Bral jsem do ruky jeden užitečný stroj za druhým, abych v celém domě dal vše do pořádku. Digitální ukazatel času vedle stolního kalendáře v mé knihovně byl upraven v momentě a ještě jsem přitom stačil okem opakovaně spočinout na vnadném těle v kalendáři vyprsené modelky.

Vrácení hodinových ručiček do správné polohy se mně podařilo briskně také u všech nástěnných hodin, stejně jako u letitého budíku, který je již v mém důchodovém věku odsouzen jen k nočnímu sdílení času. Budit mne ze snů a pozdně ranních mužských okouzlení si v mém čase pozdně letitého důstojenství nedovolí! Procházeje domem stanul jsem před technickými vymoženostmi naší kuchyně. Přistoupil jsem k seřizování moderních pomocníků domácnosti s určitými obavami. Nemám příliš v lásce tyto zázraky techniky. Tentokrát se mně však dařilo. Stačilo nespěchat, pomalu a řádně se zamyslet nad nabízenými symboly a uvážlivě je použít. Po pár minutách i zde zářila správná číselná časová data. Bingo! radoval jsem se ze svého úspěchu.

V souladu s kosmickým řádem

Byl čas zavítat do podzemí domu, do své trucovny. Zde určuje čas mého meditování a besedování s kamarády stařičký plechový budík se dvěma zvonky nad kotoučem číselníku. Krásně do ticha sklepa tiká a jeho veselé a ryčné zvonění by vzbudilo i mrtvého, Ulil jsem si štamprlku a zpětně posunul rafičky ukazatele času. S další odlivkou i do druhé nohy, jak se říká, jsem vyrazil do dvora za domácími mazlíčky. Kocouři, králíci i slepice záhy křoupali svou ranní porci energie, když jsem v dílně nastavoval repliku starých kuchyňských kyvadlových hodin, které odbíjely čas již naší stařence.

Přečtěte si  FEJETON: Zázrak poštovní

Jitřní čas jsem zakončil pod dohledem prvních paprsků vycházejícího slunce ozdravnou procházkou ranní zahradou po zeleni trávníku zdobeném zlatým kobercem spadlého listí. Začal čas neletní, jediný správný. Čas, který nám určuje postavení naší planety a její hvězdy. Je jen škoda, že se na jeho trvalém navrácení nedovedou sjednotit nejednotní představitelé evropští! Co chtějí pak řešit?

Text a foto: František Synek

František Synek je etnograf, historik a fejetonista. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*