Během života pozemského získají lidé mnoho životních zkušeností, které někteří dovedou vtipně sdělit svým potomkům. O jednom takovém, a to ze strany své stařenky, mně vyprávěl kamarád. Jeho pramatka jednou začala vzletně uvádět své moudro: „Jirko, život je jak květinová louka!“ Můj kamarád se těšil, co bude následovat. Kdo by neměl rád květinové louky. Jenomže jeho babička, zkušená, moudrá, laskavá a pracovitá ženská, jak ji sám charakterizoval, pokračovala dál.
„Život je taková květinová louka a na ní je často všude plno hnoje a zetleného smradu. Za každým stéblem číhá nebezpečí a zákeřnost“, uvedla náhle beze studu. Hm, tohle kamarád nečekal! Takové pokračování! Jeho babička pro něj vždycky byla světlem, pochodní, pozitivním a laskavým tvorečkem, a vlastně mockrát nezažil, že by z ní tryskalo něco negativního. I když měla tvrdý život, hodně těžkostí prožila, nikdy si nestěžovala.
A tato moudrá žena najednou začne o lejnech. To mého kamaráda opravdu dostalo. To mu doslova vyrazilo dech! Přesto tiše čekal, co o té louce řekne moudrá žena dál. Kdyby to totiž bylo zakončeno lejny, tak by se mu zhroutil svět! Ale naštěstí jeho stařenka, to světýlko naděje a radostí jeho dětství, jej nezklamala. „Víš, Jirko, je to sice džungle, ta louka a ten život. Ale najednou po těch všech peripetiích a nástrahách uvidíš na louce krásnou kytičku, voňavou, barevnou a zářící ze vší té až jednotvárné zeleně. Zavoní jen chviličku. Potěší jen chviličku. Ale kvůli takovým okamžikům a kytičkám má smysl jít tou džunglí dál,“ zakončila svůj recept na spokojený život.
Kéž by slovního hnoje ubylo
Velmi mne potěšilo, že můj kamarád za takové kytičky na zelené louce života považuje moje fejetony a myšlenky. Cítí z nich duševno, transcendentno myšlenek a vzpomínek i situací našich někdy velmi výjimečně krásných životů. Mé malé knížečky fejetonů jsou podle něho i řady dalších přátel plné prosté moudrosti, milé lidskosti a evidentní lásky k životu. Přináší jim klid, harmonii, radost i úsměv.
Moudrá slova staré ženy se mně připomněla nedávno při četbě diskusních příspěvků pod články a zprávami vycházejícími na různých serverech. V nich se lidská nevraživost, pomluvy, závist a nehorázné snůšky urážek kupí každý den do nevábné rmutné džungle tak, až je z toho rozumnému a uvážlivému člověku přesmutno.
Právo na jiný názor má každý. Ale nemusí s ním být spojeno tolik ubohé nízkosti, slovních úletů, vylévání si špíny a slovního hnoje na adresu oponenta. Situace je smutnější o to více, že nejednou se urážky kupí na adresu žen, těch sedmikrásek našeho žití. Již delší dobu je velmi na pováženou, jak je naše společnost názorově rozdělená a nejednotná. Škoda, že tuto nemoc společnosti politici neřeší a sami nejednou rádi do ohně vášní a protimluv slovní lejna přidávají!
Autor a foto: František Synek
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář