Člověk se má dívat do minulosti, byť život máme žít především směrem k budoucnosti a prožívat krásnou současnost a neopakovatelné chvíle každého dne! Dlouhé večery mne přivedly k neodkladné archivářské práci s cílem uspořádat svůj rozsáhlý fotoarchiv barevných i černobílých negativů a diapozitivů. Z příslušné police fotoarchivu na mne totiž desítky let shlíží objemné složky zmíněných negativů z dob dávno minulých i nedávno uplynulých.
I beru již druhý týden jeden list uložených filmových pásů a pomocí moderní techniky minutu po minutě skenuji obrázky do podoby digitální tak, aby doplnily dávnější nejen moji fotobanku snímků, ale oživily dávno zapomenuté obrazy osobních vzpomínek na minulost.
V mnohém mně to připomíná obdivovanou terénní práci archeologů. Jejich trpělivou a náročnou, přitom precizní činnost při odkrývání stop dávné minulosti, hledání niterních informací o životě našich předků, vyhlížení nálezu pokladů, které nemusí být vždy zlatem oplývajícím depotem.
Při mé fotoarcheologické práci i já postupně a pomalu odkrývám zážitky z minulosti. Podobně jako odborník na vykopávky i já pomocí souvislostí plynoucí z obrazové řady dal odkrytým obrazovým momentkám konkrétní rok či datum vzniku, název dávné akce, k mnohým připojil naprosto konkrétní a nezaměnitelný zážitek z cest, ze života rodiny, spoluobčanů i kamarádů, z festivalových folklorních vystoupení, jakož i obrazy proměn našich domovů a dědin.
Oživlé momentky zobrazují již zbouraná zákoutí ulic, podobu fasád starých selských stavení i užitečný nepořádek hospodářského dvorů. Před očima se mně prochází dědinou dávno pohřbené stařenky v teplých vlňáčcích a typických stejnokrojích, strýčci se stejným soudem prožívají svůj bohatýrský život mládí před téměř sto léty. Z typických nahnědlých podobenek se na mne dívají oči mých předků. Je tu praprastařeček v dobové uniformě rakouského vojína, prastařeček při své oblíbené činnosti řeznické, stařeček, můj otec, u svých včeliček. Jsou tu tetičky v nádherných, ručně vyšívaných šátcích, sedící v kostelních lavicích! Sedláka orajícího s kravkou pole nebo vracejícího se s koňským spřežením z trhu.
Jsou tu obrazy, které dnes již na vsích neuvidíme, momenty z života, které dávno zavál nevratný a neúprosný čas do hluboké minulosti. Díky mé fotoarcheologii však ožívají a opět nás se svou romantickou nostalgií a dávnou minulostí oslovuj. Takoví byli naši dědové a otcové, naše babičky a maminky. Pracovití, zbožní, spokojení a veselí, ve svém nelehkém životě přátelští a odpovědní k životu i rodině. Budeme se jim ve vzpomínkách našich dětí a vnuků podobat…?
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář