FEJETON: Žabomyší sousedské rozepře

Zimní měsíce využívám ke studiu starých dokumentů a sepisování příběhů regionální historie. Vypráví mně je staré, zažloutlé archivní dokumenty, zaprášené a dlouhodobě v bednách uložené. Umožňují zajímavý pohled do dávné minulosti života našich předků a přesvědčují mne, že rozepře provázely lidské osudy a životy vždycky. V dnešních sporech nehledejme proto žádné dramatické krize…

V tomto případě stálo proti sobě sousedské společenství jedné sportovní organizace. Oheň sporu vypukl zdánlivě nahodile poté, co ve vsi vzniklo nové pohostinství a do té doby vzorně spolupracující sousedé začali tahanice o tom, zda spolek přesídlí do nové provozovny. Ctění a zasloužilí členové, jejichž motivací byla pomoc v počátcích novému podniku s klientelou, ale u ostatních sousedů narazili. Ti žádné stěhování nepřipustili a trvali na staré a osvědčené spolkové místnosti, v níž sousedům i ostatnímu členstvu léta sloužil ke zpevnění těla vybavený sál s nezbytným cvičebním nářadím.

Zdánlivě banální spor se táhl několik let a vyvrcholil osobními útoky, pomluvami a házením špíny na protivníky. Na pozadí všeho pak byly otázky související s pozemkovou reformou, při které nebyli všichni dobře informováni a tím – neinformováni – nakonec získali jen menší díl nových přídělů půdy.

Spolkové tahanice se vyostřily po té, co do nich zasáhl – ve snaze nemilý příběh vyřešit – místní aktivní kaplan zasláním stížnosti do vyšších pater organizace. Z ní lze na vědomí i po sto letech uvést: „Dotyčný člen též jiné schůze zanedbával, hlavně té nejdůležitější v době parcelační. Tehdy jsme museli pro něho policajta posílat. Seděl v druhém hostinci a nechal nás čekat. Jednotu chtěl stále stěhovat! Ať už to bylo k jednomu, pak k druhému nebo třetímu… Tím jen dráždil členstvo naše.“

Vyšší instance nerozhodla, a tak bylo vše řešeno v místě. Další dobová zpráva totiž sděluje, že: „Vzhledem k udržení pořádku a kázně a zabránění dalšímu rozvratu, který se u nás vzmáhá, rozhodla se místní spolková rada na schůzi vyloučiti dva členy a potrestat trestem v disciplinárním řádu obsaženým, to jest další jmenovaní členové zbavují se členských práv úplně na dobu jednoho roku.“

Případ tím neskončil. Další dokument je odvoláním práv na rok zbavených členů, v němž se uvádí: „Jako záminka k tomu byla ostatková zábava, jež bez vůle většiny členstva prý byla pořádána, jíž se však vyloučení, jakož i práv zbavení členové nezúčastnili, ale účastnili se zábavy, kterou spolek sám v jiném hostinci pořádal.“ Odvolací dopis končí poznámkou: „Doposud neodbývala se valná hromada jednoty, poněvadž několik členů chce ovládati úplně spolek, a proto odpůrce zbavili členských práv!“

Tady dobové materiály končí a další pokračování z dnešního pohledu žabomyšího sporu dvou vesnických spolkových i sousedských skupin nenabízí. Škoda! Happy end mohl být velmi zajímavý!   

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.