Archeologové zkoumali opevnění bývalého velkomoravského hradiště v Rajhradě

Rajhrad je známý svým klášterem a památníkem písemnictví. Jeho historie je však mnohem starší a významným písmem se v něm zapsalo také období Velké Moravy. V březnu a dubnu tam uskutečnili pracovníci Ústavu archeologické památkové péče Brno záchranný archeologický výzkum, který přinesl nové poznatky o velkomoravském hradišti.

Toto hradiště se rozkládalo na ploché terénní vlně oválného půdorysu, která byla situována při levém břehu původního toku řeky Svratky. Jeho prostor byl ovšem značně poničen při budování a přestavbách benediktinského kláštera, jenž podle falza ze 13. století měl být založen knížetem Břetislavem I. roku 1045 v prostoru opuštěného hradiště. Východní část lokality byla navíc v letech 1848 – 1851 protnuta regulací řeky Svratky, při níž došlo k napřímení a přesunutí toku na opačnou stranu terénní vlny. Rozsah opevnění se podařilo zrekonstruovat na základě plánu stavitele Josefa Anneise z 18. století, na němž zachytil dnes již zcela odstraněné valy.

Menší archeologické výzkumy v 50. a 60. letech 20. století zde odkryly pozůstatky požárem zničené dřevohlinité zástavby velkomoravského stáří, tedy z 9. a počátku 10. století, a zbytky dřevohlinité hradby s čelní kamennou zdí, která ale jednoznačný datační materiál neposkytla. Předpokládá se, že tato hradba musela vzniknout v souvislosti s bohatě doloženým velkomoravským osídlením. Délku následného kontinuálního využívání lokality a trvání hradských funkcí se výzkumy nepodařilo přesněji stanovit.

Archeologové doufají, že otázku stáří opevnění rajhradského hradiště pomůže vyřešit dendrochronologická analýza odebraných vzorků z dřevěných prken

Záchranný výzkum byl vyvolán těžbou zeminy pod jezem Rajhrad na pravém břehu řeky Svratky, která byla potřebná pro údržbu nedaleké protipovodňové hráze. V částečně sníženém terénu byla zaznamenána koncentrace kamenů, jejíž umístění odpovídalo předpokládanému průběhu zničeného valového opevnění hradiště. Příčná sonda potvrdila, že se skutečně jedná o zbytky kamenné zdi. Pozustatky zdi mají šířku minimálně 10 metrů a ležely na nezasaženém terénu nadložních vrstev, který jižním směrem (vně hradiště) sice mírně klesal, ale příkop zde nebyl zachycen.

Po odstranění rozvalin zdi se v hloubce zhruba 20 cm vyrýsoval vlastní základ kamenné zdi o šířce zhruba 3 m. Rub i líc zdi tvořily vyskládané větší kameny, zatímco její střed byl vyplněn drobnější frakcí. Za zdí byly v hloubce zhruba 40 cm rozpoznány negativy trámů, které navazovaly v kolmém směru na její rub a tvořily armaturu hliněného násypu. Ve vzdálenosti přibližně 3 metry od rubu zdi pak byla zachycena vnitřní stěna hradby tvořená masivními vodorovnými prkny zapřenými o svislé kůly. Pod čelní zdí byl ještě objeven paralelní žlab zasahující až do intaktního podloží, který by mohl reprezentovat starší, pouze dřevohlinitou fázi opevnění.

Přečtěte si Moravské kvízování s Tomášem Kočkem - 2. díl

Celá konstrukce hradby o šířce okolo 6 m byla založena na mohutné planýrce, která obsahovala četné velké kusy mazanice, zuhelnatělé zlomky dřev a jílovitý materiál a vyplňovala terénní depresi nejasného výkladu. Pomineme-li ojedinělý střep z mladší doby hradištní, který se pravděpodobně dostal do novějšího výkopu, pak planýrka i kamenná destrukce zdi obsahovaly zlomky keramických nádob zařaditelné výhradně do střední doby hradištní. Ze samotného tělesa hradby se obdobně jako při starších výzkumech nepodařilo získat žádné datovatelné artefakty, takže nezbývá než doufat, že stále otevřenou otázku stáří opevnění rajhradského hradiště pomůže vyřešit dendrochronologická analýza odebraných vzorků z dřevěných prken.