Budoucnost je pro Moravu nadějná, nová generace přemýšlí jinak, říká energetik a vinař

Energetik a vinař Vladan Ševčík je příkladem člověka, který se vrátil na Moravu. Po strávení části života v jižních Čechách ani nemohl jinak. Citem i rozumem vnímá, kam patří a kde je doma. Morava podle něj doplácí nesmyslné správní rozdělení. Změnu přinese dorůstající generace, která se už nebude bát toto téma vyzdvihnout. Sám se v této věci angažuje.

Jak je na tom v současnosti Morava, jaké jsou její vyhlídky?

Morava je krásná země, která v současné době negativně doplácí na správní reformu spojenou se vznikem krajů. Země je rozparcelovaná dle nesmyslných hranic na několik krajů, přestože je jednou spádovou oblastí. Denně to komplikuje život třeba na Třebíčsku, které je na Brno úzce hospodářsky navázané a nemůže využívat výhod spádového integrovaného dopravního systému. Ze stejných důvodů jezdíme vlakem mezi dvěma největšími moravskými městy Brnem a Ostravou po jednokolejné trati. Uměle jsou pak tvořeny problémy třeba se zdroji pitné vody, kdy zdroje jsou v jednom kraji a spotřebitelé v jiném, přestože jsou v jednom údolí. Když někdo udělá na mapě bezmyšlenkovitě čáry a naváže na to samosprávu, tak to nemůže fungovat a také nefunguje.

Vyhlídky jsou dobré, protože dorůstající generace nebude tolerovat tento neefektivní model a bude chtít, aby vše fungovalo, jak má. To znamená, aby o svých daních rozhodovali ti, kteří je generují, protože v oblasti žijí a vědí, co potřebují. Dnes je na dotačních titulech rozhazují úředníci sedící na ministerstvech v Praze, hájící především své centralistické zájmy.

Na mnoha politických debatách jsem měl možnost hovořit s řadou politiků z Moravy a všichni o tom problému vědí, jen se bojí téma zvednout. Je jen otázkou času, kdy se na Moravě politicky spojíme a vybudujeme společnou zemi pro čtyři miliony Moravanů se zemským sněmem, který bude rozhodovat o tom, za co budeme naše daně utrácet a kam budeme naši krásnou zemi směřovat.

Co vás přivedlo k politickému angažmá ve prospěch moravské myšlenky?

Moravu jsem měl v srdci od narození. Narodil jsem se na soutoku řeky Bečvy a Moravy v rodině, která vždy měla rozbití zemského systému a zrušení Moravy jako samosprávné jednotky za zvěrstvo srovnatelné s komunistickou kolektivizací. O to bylo větší rozčarování, jak to dopadlo po roce 89. Od té doby jen postupně sleduji, co všechno přestává být moravské a začíná být české. Jen pro odlehčení, naposledy v tiskárně na vinné etikety jsem chtěl, aby na lahvích bylo Vyrobeno na Moravě a paní z tiskárny volala, že tam musí být vyrobeno v Česku, že Morava neexistuje. Tak jsem se jí zeptal, jak je možné, že vína z Moravy nemohou být vyrobeny na Moravě.

Kdo si přečte některé z děl historika L. E. Havlíka nebo Ondřeje Hýska a sleduje kulturní bohatost a rozmanitost Moravy, nemůže být nikým jiným něž pravověrným zastáncem moravské myšlenky a odtud je jen krůček k politickému angažmá. V duchu hesla “když se mi něco nelíbí, tak se to snažím změnit” jsem vstoupil do Moravského zemského hnutí.

Na nedávném sněmu jste byl zvolen členem vedení tohoto hnutí. Jak je chcete dál rozvíjet? Co mu chybí?

Již podruhé jsem byl zvolen členem rady Moravského zemského hnutí, což je pro mne čest. Nejde ovšem o žádnou čestnou funkci, protože to znamená zejména spoustu práce a času, který ve prospěch našeho hnutí investuji. Začali jsme nedávno a od nuly, čili jde o poctivou práci, kdy pomalými krůčky jdeme za volebním úspěchem. Snažíme se do svých řad přitáhnout aktivní členy, kteří se nebojí vzít za práci. Stále také bojujeme s nedostatkem prostoru v médiích.

Nějakou dobu jste žil v jižních Čechách. Co vás přivedlo zpět na Moravu?

Část života jsem opravdu strávil v jižních Čechách, odkud jsem se před pěti lety vrátil s rodinou domů na Moravu. Morava je také o tradicích a živé kultuře, proto není divu, že jsem s bratrem založil rodinné vinařství. Od vína není daleko k folklóru, a tak jsme v mé obci po obnovení krojovaných hodů založili mužský pěvecký sbor, který celé hody doprovází zpěvem moravských písní. I texty těchto písní vás nenechají na pochybách, kam patříte a kde jste doma.

Autor: pjk, foto: archiv Vladana Ševčíka