Doslova po létech jsme se vydali s paní do naší Matky měst chtějíce navštívit v největší aréně skvělý koncert a projít se známými a oblíbenými historickými místy. Na doporučení dětí jsme taktéž po desetiletí využili propagované vlakové spojení po opravených koridorech Českých drah pár dnů před 184. výročím příjezdu prvního parního vlaku z Vídně na jižní Moravu a tedy do českých zemí 6. června 1839.
Dle cestovního harmonogramu jsme vyrazili vláčkem z okresního města před osmou ráno do místa nástupu na předplacený vlak přijíždějící z metropole dávných Uher. Modrá informační tabule k naší nevoli hlásala zpoždění půl hodiny! Po nezbytném bloumání nádražím a zkoumání okolí sedíme na svých místech ve vlaku, který se ani nehne! Nikdo neví proč. Napětí i zpoždění stoupají!
Po delší chvíli je tu zpráva: „Z důvodů situace na trati pojede vlak výlukou!“ Ne přímo na západ, ale nejprve na sever a pak směrem západním. Plánované zastavení v krajském městě se nekoná! Cestujícím byl dán čas a možnost vystoupit a využít jiný spoj! Jak ze strany vedení ČD tolerantní…
Téměř po hodině vyráží vlaková souprava plná nasupených cestujících na neplánovanou okružní cestu po Moravě. Po více než dvou hodinách projíždíme opět místo počátku naší cesty!!! Ale sedíme a jedeme. Vlak je plný! Kolem slyšíme maďarštinu, němčinu, slovenštinu, angličtinu, samozřejmě češtinu. Opodál se tulí, ba přímo lísá k mladíku tmavší pleti ve vedru zahaleném i s hlavou v matné mikině příjemná a hezká Slovenka. Cestou znuděný malý Slováček hlasitě a nepřetržitě zlobí…
Před půl jedenáctou stojíme kvůli technické závadě na jednom z vagónů v polích stále na jižní Moravě. Naštěstí je brzy odstraněna a nyní již se plynule, na některých úsecích až 160 km rychlostí, si to valíme k stále vzdálenému cíli. Vidíme zahrady Slovácka, v dáli Buchlov, Sv. Hostýn, Sv. Kopeček, kolem trati lány úrodné Hané a za hranicemi Moravy a Čech hluboké lesy Orlických hor…
Na původní trať a do města hudebního skladatele Františka Kmocha, který zemřel před 110 léty, přijíždíme s více než hodinovým zpožděním. Pár cestujících s úlevou vystupuje. Ostatní čekají ještě dvě hodiny do cíle. Kolem Labe vlak uhání, seč může. Po příjezdu k předměstím cíle zpomaluje a dlouhé minuty se doslova táhne k vysněnému městu. Konečně! Po pěti hodinách v mezinárodním rychlíku, ukodrcaní nečekaně dlouhým cestováním, vystupujeme v Praze. Přeplněné a babylonskou směsicí jazyků pulzující nádražní prostory rychle opouštíme a vyrážíme do klidnějších ulic velkoměsta.
Návrat domů, zase vlakem, poznamenaly obavy z možného zpoždění! Každé druhé hlášení na pražském nádraží bylo s omluvou o zpoždění spojů. Na rozdíl od současnosti, oznam z roku 1839 žádné zpoždění neuváděl! V moderní a technicky vyspělé době velmi bolestné zjištění pro dopravce!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář