Elektromobilita proniká do každodenního provozu rychleji než do školních osnov. Jak připravit novou generaci automechaniků na práci s bateriemi, vysokonapěťovými systémy nebo moderní diagnostikou, řešili odborníci na veletrhu AMPER. Vedle sebe se zde ukázaly dvě roviny změny – snaha odborných škol přizpůsobit výuku a nové nástroje, které jim v tom pomáhají.
Školy narážejí na systém, změna jde pomalu
Diskusi o budoucnosti výuky elektromobility otevřel panel, do kterého se zapojil i ředitel Integrované střední školy automobilní v Brně Milan Chylík. Vedle něj vystoupili zástupci servisní praxe i komunity kolem elektromobility. Chylík popsal situaci, která je podle něj typická pro celé české odborné školství – automobilový průmysl se mění velmi rychle, zatímco vzdělávací systém reaguje se zpožděním.
„Už několik let se snažíme o vznik nového oboru EV technik. Zatím ale nevidíme světlo na konci tunelu,“ uvedl.
Podle něj je problém především v tom, že elektromobilita zatím nemá vlastní jasně definovaný obor, a proto se „rozpouští“ ve stávajících specializacích. Ty ale vznikaly v době dominance spalovacích motorů a novým technologiím se přizpůsobují jen obtížně. Školy tak často improvizují a hledají vlastní cesty, jak moderní témata do výuky dostat.
Zásadní překážkou je i nedostatek kvalifikovaných pedagogů. Přechod na elektromobilitu neznamená jen doplnění několika znalostí, ale prakticky nové vzdělání v oblasti elektrotechniky. Jak zaznělo v diskusi, cesta od automechanika ke kvalifikovanému odborníkovi na vysokonapěťové systémy může trvat i několik let. „Potřebovali bychom takových učitelů, jako je Filip Houžvička, ještě asi tak pět,“ dodal Chylík s nadsázkou.
První výsledky už se objevují
Navzdory těmto problémům se podle zástupců školy začínají objevovat první konkrétní výsledky. Elektromobilita už není jen teoretické téma, ale postupně se dostává do praxe i do reálného uplatnění absolventů.
Podle odborného učitele Filipa Houžvičky už někteří studenti nacházejí práci v autorizovaných servisech, kde dále rozvíjejí své znalosti a specializují se na nové technologie. „Po těch několika letech už vidíme první semínka – naši studenti se dostávají do praxe a dál se rozvíjejí,“ zaznělo během panelu.
Významnou roli v tomto posunu hraje i změna samotné výuky. Ta se postupně odklání od čistě teoretického modelu a více se orientuje na praktické dovednosti. Studenti se učí pracovat s reálnými komponenty, řešit konkrétní závady a orientovat se v moderní diagnostice.
Důležitým impulsem jsou i odborné soutěže, například Autoopravář Junior, kde se nově objevila kategorie zaměřená na elektromobilitu.
EduBox: propojení škol a průmyslu
Na panelovou diskusi navázala prezentace projektu EduBox, který představil Milan Kavan. Ten zdůraznil, že bez propojení škol s reálným průmyslem nebude možné tempo technologických změn dohnat.
Kavan zároveň upozornil na méně viditelný aspekt českého průmyslu. Podle něj se v tuzemsku vyrábí prakticky všechny klíčové komponenty pro elektromobily – od vysokonapěťových systémů až po jednotlivé díly, které míří do světových automobilek.
„V České republice se vyrábí téměř všechno, co v elektromobilu je. Problém je, že lidé ve výrobě často ani nevědí, na čem pracují – že spoluvyrábějí třeba budoucí Mercedes,“ popsal.
Právě tento přístup má podle něj zásadní význam i pro motivaci studentů. Pokud vidí konkrétní využití své práce a chápou širší kontext, roste jejich zájem o obor i ochota se dále vzdělávat. Zároveň projekt počítá s využitím i ve firmách, kde může sloužit jako nástroj pro školení zaměstnanců. Tím se zajišťuje, že obsah zůstává aktuální a reflektuje reálný vývoj v průmyslu.
Od baterie po celé vozidlo
Základem EduBoxu jsou modulární výukové celky, které kombinují fyzické komponenty a digitální obsah. Studenti tak nepracují jen s teorií, ale přímo s jednotlivými částmi elektromobilu a jejich digitálními modely.
Výuka se přitom nesoustředí pouze na jednotlivé díly, ale na pochopení celého systému. Důležité je, aby studenti chápali vztahy mezi jednotlivými komponenty – například jak spolu souvisí baterie, chlazení, řízení výkonu nebo bezpečnostní prvky.
„Máme tam články, balancování, chlazení i bezpečnostní prvky. Student si může celý akumulátor projít do detailu,“ popsal Houžvička.
Součástí projektu je také 3D prostředí, které umožňuje detailní prozkoumání jednotlivých komponent. Studenti si tak mohou „rozebrat“ elektromobil do posledního detailu, aniž by riskovali poškození reálného zařízení.
Virtuální dílna i reálná praxe
Významnou součástí projektu je i připravovaná virtuální dílna, která má fungovat jako interaktivní simulátor servisního prostředí. Studenti se v ní budou pohybovat podobně jako ve hře a řešit konkrétní úkoly.
„Bude to v podstatě takový “mechanik simulátor”, kde si projdou celé prostředí a naučí se postupy v praxi,“ zaznělo během prezentace.
Tento přístup má umožnit bezpečné osvojování základních dovedností ještě předtím, než studenti přijdou do kontaktu s reálnými vozidly. Zároveň ale zůstává klíčová i práce s fyzickými auty. Studenti se učí základní servisní postupy, jako je odpojení vysokonapěťového akumulátoru, uvedení vozidla do bezpečného stavu nebo práce s diagnostikou. Kombinace virtuální a reálné výuky tak vytváří komplexní vzdělávací model.
Realita servisu: výměna místo opravy
Diskuse na veletrhu otevřela i otázku samotné servisní praxe. Elektromobily přinášejí odlišný přístup k opravám než spalovací vozy, což má dopad i na výuku. Typickým příkladem jsou palubní nabíječky. Ty mohou na první pohled fungovat správně, komunikovat s vozidlem a nevykazovat chyby, přesto mohou být vnitřně poškozené.
„Často se tváří, že je všechno v pořádku, ale uvnitř je spálená výkonová část. V takových případech se většinou mění celý díl,“ popsal zkušenost Houžvička.
Podle odborníků tak v řadě případů ustupuje klasická oprava jednotlivých součástek výměně celých modulů. To klade nové nároky i na diagnostiku a rozhodování v servisu.
Elektromobilita nestačí. Přichází vodík i další technologie
Z prezentace Milana Kavana vyplynulo, že zaměření pouze na elektromobily by bylo krátkozraké. Automobilový průmysl prochází širší transformací, která zahrnuje i další technologie.
„Nechceme zopakovat stejnou chybu jako u elektromobility, kdy se začalo učit až se zpožděním,“ upozornil.
EduBox proto zahrnuje i vodíkové technologie a spolupracuje například s automobilkou Tatra, která vyvíjí vodíkový nákladní vůz. Studenti se tak seznamují i s technologiemi, které teprve přicházejí do praxe.
Tento přístup má připravit absolventy na budoucnost, která pravděpodobně nebude postavena na jediné technologii, ale na kombinaci více řešení.
Budoucnost: kombinace přístupů
Veletrh AMPER ukázal, že proměna technického vzdělávání už probíhá, ale zatím není jednotná ani systémově ukotvená. Školy se snaží reagovat v rámci stávajících možností, zatímco projekty jako EduBox přinášejí nové nástroje a přístupy.
Právě jejich propojení, tedy kombinace školského systému, průmyslové praxe a moderních výukových metod, může rozhodnout o tom, jak rychle se podaří připravit dostatek kvalifikovaných odborníků. Ti budou v následujících letech klíčoví pro obor, který se mění rychleji než kdy dřív.
autor: ČŠ, foto: ČŠ
Buďte první kdo přidá komentář