FEJETON: Barvy pomíjivosti

Příroda nám v každém ročním období přináší nemalé množství nádherných dnů a ještě malebnějších výhledů do krajiny. Nejsou to jen romantické filmy americké produkce, využívající dovedně barevných nálad tamní krajiny, ale podobná kouzla proměn podzimní přírody se nachází také na naší Moravěnce milé, což mně vždy naladí do příjemné melancholie a snění nad krásou, ale i pomíjivostí života…

První okouzlení podzimní barevností jsem poznal ještě jako žák základní školy! Pan učitel, tehdy ještě kreslení, nám na počátku školního roku zadal namalovat keř, který jsme viděli cestou do školy. Tužkou jsem nakreslil přes celou čtvrtku bělostného papíru rozložitý křík a vybarvil vodovkami odstíny zelené barvy. Pak učitel nebyl spokojený a pohrozil mně špatnou známkou. „Frantíku, ty jsi cestou do školy asi spal, takový keř dnes nikde není“, děl a já se zlobil. Kresba se mně líbila, chtěl jsem jedničku! „Zkus to ještě jednou!“, dodal a podával mně nový papír. „To tak“, myslím si, „budu malovat znova!“ Nazloben jsem bez rozmýšlení a před koncem hodiny plácal štětcem přes sebe různé barvy a keř nechtěně barevně upravil. „Vidíš, to je ono! Takový keř je nedaleko školy“, pochválil učitel nové dílo a později vpravo dole vepsal velkou jedničku s hvězdičkou! Tak jsem poprvé poznal barvy podzimu…

Zájem o okouzlující barevnost mne pak brzký čas po Babím létu provázel po celý život. Tu jeho nezaměnitelnou pestrost, ovšem i každoroční neopakovatelnost, jsem si nebývale oblíbil. S pozorností vlastní příteli dobrého světla jsem ji obdivoval na každém kroku. Kam jsem obrátil svůj pohled i kameru, všude mne oslovovala neskutečná proměna letní zeleně v mozaiku nevšední barevnosti.

Naše jižní Morava nemá husté lesy ani příliš zalesněných strání hor. V těchto teplých krajích naleznete jen listnaté dúbravy. Hlavním krytem krajiny jsou vyrovnané řady vinic a sadů. Právě ony se v tyto týdny každý rok proměňují v jedinečnou přírodní pestrost. Jinou krásu podzimu lze obdivovat na lukách a v lužních lesích kolem řeky Moravy. Tamní solitérní stromy stojící v krajině se na podzim v mé mysli proměnily v mohutné koráby s barevnými plachtami, brázdící široširé roviny luk kolem barvami proměněné aleje vedoucí k archeologickému památníku. A což teprve hořící keř u úvozové cesty daleko v polích. U takových zázraků přírody jsem se vždy zastavil, tiše dýchal vzrušením nad jejich krásou a vymýšlel jsem příměry, jimiž bych je pojmenoval a příznačně popsal. Spíše jsem je však nenacházel a jen zíral a obdivoval velkost Stvořitele toho nesmírného všehokrásna…

I po desetiletích děkuji svému učiteli kreslení, že mně pokáráním kdysi otevřel oči, já prozřel a uviděl tu krásu nesmírnou a neopakovatelnou. Na výšlapy v čase podzimu se vždy vášnivě těším. Spojím je se vzpomínkou na republiku, kterou jsme před třemi dekádami bohužel s lehkou myslí rozpustili…

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.