V onen neklidný předvečer svátku svatého Mikuláše se zádveřím rozlehlo domovní halali. U dveří stojící soused mě zval na besedu. Potřeboval zapít smutek. Zastrčil pleskačku čerstvé slivovičky do kapsy modrákového kabátku a ta měla díru!!! Stopy skla byly na betonu jeho dvora čerstvé a stále zřetelné, stejně jako vůně rozlité tekutiny. Zasedli jsme v teple jeho dílničky a společně smutnili…
Později jsem již doma s vnuky a jejich rodiči uvítal svatého muže a jeho andělsko-ďábelskou partu. Děti pod ochranou rodičů strašidelně pekelnický hlomoz i výbuchy petard za dveřmi zvládly a pozorně sledovaly vznosně oděného Mikuláše a jeho anděly. Uznaly, že svatý o jejich prohřešcích i dobrých skutcích věděl všechno!
Zvládly básničku či písničku a již jim andělé rozdávali dárky. Dětská očka pookřála radostí. „Dědo, dědečku, ta taška je těžká!“, svěřovala se mladší odvážnější vnučka a nebála se nakonec ani fotit s čertem, který skrze dveře prostrčil rohatou hlavu do místnosti. „Neboj, dědečku! To je jenom tak, to je přeci maska!“, poznamenávala nebojácně, ale přece jen si mě pro jistotu vzala k sobě. Po chvíli, když už se děti probíraly svými dárky, starší, předtím více ustrašená vnučka, utrousila: „Dědo, to byli ale divní čerti. Oni pili na chodbě s mamkú rum!“ Nejmladší, nedávno dvouletý vnouček, už získal sebedůvěru a všem s dárky v rukou vesele oznamoval: „Já sem sa nebál! Už su veliký! Už tu čerti nejsú, sú pryč!“ A později dodal s uspokojením sobě dětsky vlastním: „Ani mňa nevzali do pytla!!“
Mladí i s dětmi odjeli, nezbylo než se vrátit k dřívější besedě. Zasedli jsme znova u sousedova stolu s dobrou pálenkou a vzpomínali. Pálit kořalku se dříve jezdilo do zahrádkářských pálenic. Den to byl v rodinách hospodáři očekávaný. Návštěva pálenice byla příležitostí k sousedským setkáním. Strýci zasedli v teplé místnosti a vprostřed omamných vůní besedovali o všem možném i nemožném…
Zažil jsem to jen jednou, jedinkrát! Nevelké místnosti dominovaly měděné kotle vytápěné dřevem ze dvora. Do nich se kvas – majč přelil a na konci několikahodinového procesu pálení se v připravených demižonech leskla průzračná voňavá tekutina. Přes den mezi společníky u stolu obíhal malý džbánek právě vyrobené slivovice, na talíři lákaly vracovské řízky, tedy chleba se sádlem a cibulí, a také buchty a koláče s trnkovými povidly. Tak bohatě vypravily hospodáře do náročného dne jejich ženy.
Popíjelo se, vyprávěly historky. Třeba o čertech, jak dovedli v ten bájný předvečer vystrašit nejednoho souseda pospíchajícího noční dědinou z šenku domů. Však také svatá družina s pekelníky zavítala večer i do pálenice. Přece i tam bylo co napravovat a…koštovat.! Takový den se strýci měl i své neblahé následky. To je pravda! Někdy pozdní svatou nocí čtyři vedli jednoho a stejně jim spadl a rozbil si hubu. A pak, že slivovice je zdraví moc prospěšná! Ale jen v malém a přiměřeném množství…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář