FEJETON: Druhé objevení Ameriky

Aktuální zpráva z rádia: „Zastupitelé jihomoravského města se rozhodli při místní základní škole přes prázdniny vybudovat přírodní učebnu. Bude mít vyvýšené, dřevem obložené záhony, nádrž na sběr dešťové vody a bude sloužit k výuce školáků ke vztahu k přírodě. Město vyhlásilo výběrové řízení na zhotovitele…“ Zpráva mne opravdu, ale opravdu zaskočila! Kde udělali dřívější soudruzi ředitelé a úředníci chybu, že pracovní vyučování zrušili? Došli noví soudruzi radní k poznání, že praktické znalosti z přírody a dovednosti získané výukou pracovní výchovy dětem chybí? Chvályhodné!

Ovšem! Dříve byl při každé škole kousek zahrádky, menší pole s dřevěnou boudou na nářadí. Skrývala rýče, hrábě, motyky, kolečka, konve, někde za trámem sekyru a srp! Zahrádku žáci v rámci pracovního vyučování na jaře vyhrabali, poryli, vytvořili mírně vyvýšené záhony i úhledně ušlapané chodníčky. Zde sázeli, později pleli, poznávali a trhali plevel, zalévali a přitom sledovali proces růstu rostlin. Před prázdninami sklízeli a s radostí nesli svou úrodu do školní kuchyně kuchařkám. Vypěstovali hrášek, ředkvičky, cibuli, první brambory, petržel, mrkev, lusky fazole i rajčata. Pravdou je, že výuku na školní zahrádce příliš v lásce neměli, ale dnes vím, že se zde mnoho naučili, podobně jako chlapci v dílnách nebo děvčata v učebně kuchařských dovedností. Mužská mládež ovládat základní nástroje. Pilku, pilník, kladivo, šroubovák, dláto a kleště, dívky zase pronikaly v malé kuchyňce do tajů kuchařského řemesla. Často pro sebe i spolužáky připravily své první, ale i tak velmi chutné chlebíčky, oblíbené jednohubky nebo malé sladkosti. Kluci v dílnách vyrobili první drobné dřevěné předměty, děvčata se během jiných pracovních hodin seznámila i s péčí o batole! Všichni doma rodičům na poli pomáhali, ale školní dovednosti a znalosti se jim doma a v životě velmi hodily!

Zdá se, že dnešní zastupitelé i ředitelé objevili užitečné a dříve běžné školní věci. Budou mít děti v rámci zřejmě nepovinného předmětu v moderních přírodních učebnách zájem vědomosti poznat a prací se naučit? Jde určitě o chvályhodný záměr odpovědných pánů radních! Ovšem! Nestačil by opět jen malý pozemek, bouda, rýč, hrábě, konev a nadšený pan učitel!? Je třeba zřízení přírodní učebny schvalovat, plánovat, soutěžit, dotovat a draze platit materiál a stavbu, později údržbu a opravu dřevěných částí? Nebudou to, opět jako v mnoha jiných případech, jen dle přemnožených vyhlášek, nařízení a schválených postupů vyhozené peníze tam, kde by stačil nápad a selský rozum, zkušenost, chuť do práce a cíl, předat je v rámci výuky dětem?  Mám strach, že děti nakonec pracovat nebudou…

Zpráva z rádia končila prohlášením, že v příštích letech budou podobnými přírodními učebnami vybaveny i ostatní školy v uvedeném jihomoravském městě! Jak chvályhodné, sic!

Autor: Frabtišek Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.