Po roce zažil strážnický park opět euforii z folkloru spojenou s radostí a nadšením. Po prvním programovém večeru přišla kouzelná svatojánská noc s magickou silou spříznění a vášní. Nastal čas letního slunovratu. V lidové tradici v něm hrály významnou roli zelené byliny, pramenitá voda, lidská nahota, hořící oheň – symbol slunce a různé projevy lidské vášně, náklonnosti a něžností…
V ten večer davy návštěvníků a účinkujících v krojích nejprve zaplnily stadiony, aby otevřely stavidla vášni divácké. Chyceny podmanivostí folkloru i krojové pestrosti, atmosférou společných prožitků přítomných tisíců, propadly davové náladě a extázi nadšení a obdivu k lidovým tradicím a jevištním výstupům tanečníků, zpěváků a muzikantů. Potleskem odměnily sólové vystoupení staré ženy, stejně jako taneční dovednost malých kluků nebo scénický rej tradičních tanců. Divácká vášeň se ve vlnách obdivu hrnula k centrálnímu místu folklorní dvorany, kde excelovaly folklorní celebrity a soubory.
Strženi náladou přicházející teplé letní noci propadli milovníci folkloru vášni taneční. Pod korunami staletých velikánů se tísnili ve shlucích stejně nadšených přátel u malých pódií nebo na cestě kolem vášnivě hrajících hudců! Masa muzikantů a diváků, stržena horkým dechem noci i stoupající náladou, otevřela nekonečnou pokladnici písní a rozezněla tisíce melodií. Intenzivní citový prožitek ze zpěvu s pohárkem vína v ruce nebo z tance se stejně radostí a štěstím naladěnou dívkou, byl nekonečný!
Stovky písní letěly k tmavé noční obloze. Stovky nohou a propojených rukou vířily opakovaně známý příběh tanců. Tváře interpretů zářily opojnou radostí z nevázaného a neopakovatelného prožitku! V hloubi noci se u hlučných shluků hudbou, zpěvem, tancem, pitím i atmosférou noci přeplněných nadšenců, objevily první ohně. Kolem ohňů a pak spíše na lukách s kvetoucími bylinami hledaly a mezi bíložlutými kopretinami, modrými chrpami a zlatými kapradinovými kvítky nacházely spřízněné duše klid, lásku, okouzlení a štěstí z lidské podstaty! Svatojánská noc vrcholila vášní opojnou.
S blížícím se rozbřeskem nástroje umlkly, písně odezněly, ba i ohně dohořely. Ve vysoké trávě však vášní erotickou zahořely ohně jiné. Zhmotnily se ve žhavá objetí, vášnivé polibky, důvěrné dotyky i nejtěsnější intimní spojení. Strážnická folklorní i svatojánská noc vášní vrcholila nejpřirozenějším aktem, který představuje neukojitelná touha tělesného spojení s osobou blízkou a milovanou…
Nad ránem se po noci plné vášní do parku pomalu s ptačím zpěvem vkrádalo svítání. S jitrem nového dne opojení i vášně dvojic ustaly a s nimi i kouzlo a moc noci svatojánské. V lukách zůstaly jen „svatojánské postýlky“ ve tvaru zválených trav, svědci mileneckých her, kolem nichž se jako víly procházely bosé dívky, za rosy hledající a za šaty si vkládající mocná magická kvítka lásky a štěstí.
Autor a foto: František Synek
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář