FEJETON: Janíček

V minulém týdnu mne překvapila v médiích zpráva pojednávající o životních osudech jedinečného člověka, vynikajícího sportovce a politického vězně JUDr. Jana Haluzy. V běhu uplynulých nemnoha let zapomenuté jméno se objevilo v mediálním prostoru proto, že se narodil 12. 7. přesně přes 110 lety!

Stále jej vidím! Muže s neutuchající vitalitou, dobrou náladou a spokojeným se zenitem svého života. „Naše první setkání a seznámení se uskutečnilo v jejich rodinném domě při silnici v Pozlovicích“, vzpomínám. „Ve zdejší vilové čtvrti měl s manželkou vlastní pílí v ulici Antonína Václavíka vybudovaný moderní rodinný dům se zahradou. Posezení v centrální místnosti domu se schodištěm do obytného patra, která byla vybavena v retro stylu starých slováckých chalup, dominovala dřevěná vyřezávaná rohová lavice, prostorný stůl s trnožemi pro pohodlné umístění nohou, krytý ubrusem ručně tkaným technikou činovať na Horňácku a na stěně ze sádry vymodelovaný běžící kohout s roztaženými křídly.  Pamatuji-li se dobře, byl z dílny hradišťského malíře, kresliče a grafika Josefa Kiesewettera.“

V harmonickém manželství dominovala Věra, zasvěcená etnografka věrná odkazu pozlovického rodáka, universitního profesora  Antonína Václavíka. Své přátele a hosty s nadšením vítala, hostila a vždy fundovaně prezentovala svůj propracovaný záměr nového dětského folklorního pořadu. Janíček, jak jsme ho žoviálně oslovovali, vše z povzdálí, sedíc na dřevěné židli, pozorně sledoval. Výklady své ženy, ale i odborné dišputace! Kolik v nich bylo odbornosti a znalostí, jako v učebně vysoké školy!

Janíčkův život byl plný převratných změn. Období veleúspěšného běžce, který mimo jiné dvakrát vyhrál závody na katolických olympiádách i běh Běchovice – Praha, a později jediného trenéra Emila Zátopka, vystřídala léta věznění v komunistických lágrech a po nich život v ústraní. Teprve od 80. let minulého století se mohl věnovat profesi právníka a po sametové revoluci opět veřejně působit. „Zapojil se do činnosti obnovené tělovýchovné organizace Jednota Orel a působil především na úseku výchovy a práce s dětmi a mládeží. Byl uznávaným a obdivovaným řečníkem, který při besedách často s nadsázkou vzpomínal na svůj krušný život i úspěšná sportovní klání. Zdůrazňoval, že vždy mu byla oporou jeho pevná a nezničitelná víra v Boha a jeho spravedlivou pomocnou ruku“, dodávám.

Janíček Haluza byl veselé, nekonfliktní povahy. Rád louskal drobné sušenky podávané ke kávě a trpělivě čekal na svou ženu, která svou pracovitostí, zkušenostmi i neotřelými názory a nápady patřila k  významné generaci skvělých vedoucích dětských folklorních souborů, autorů festivalových pořadů a nositelů myšlenek o folkloru a lidové kultuře jako základu naší kultury národní a naší identity. Janíček zemřel v roce 2011 ve věku 97 let, jeho žena jej následovala o dva roky později. Čest jejich památce!

Přečtěte si  FEJETON: Pololetní školní zprávy

Autor: František Synek Foto: archiv autora

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*