Po chladnějších víkendových svátcích slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje i Mistra Jana, kraj rozehřálo žhavé letní počasí. Málokdo si v přehřátém prostředí, zmožen horkem, zanotoval oblíbenou písničku Bylo léto horké léto, tak jak léto má být…, protože, čeho je moc, toho je příliš!
S teplotami dosahujících ve stínu 35o C a s přívalem nesnesitelně horkého vzduchu vyrazil nejmladší vnuk na tábor do lesů chřibských a jeho sestřička bojovala svým způsobem s teplotami vlastními i přírodními a v chladu domácího příbytku léčila své nachlazené průdušky. Jejich starší bratránek se svou sestřičkou se činili při budování nových pokojíků v jejich chlad a stín nabízejícím bytě. Moje paní, vzorná hospodyňka a zahradnice, utíkala se před nesnesitelným žhavým dechem slunce do chladu domácího sklepa a zde se, konečně uznávajíc výhody studeného podzemí, v němž zraje víno, činila při zavařování okurek a při výrobě marmelád i šťáv z nejrůznějšího ovoce naší zahrady. V ten čas naši domácnost rozšířila bělostná kočička, které vnoučci dali jméno Santa. A s ní je stále veselo!
Já se s nadšením věnoval přípravě výstavy svých fotografií. Bude trvat čtyři dny a chystám ji přibližně stejnou dobu! Zjištění to jest dosti nepříjemné! Nepředpokládal jsem, že instalace obrázků přinese tolik starostí a zabere tak hodně času. Nápadité a odpovědně zvolení náhradního řešení s instalací kaskád školních lavic a židlí, protože slíbené nové panely drátěného systému vývěsek se cestou od čínského výrobce zadrhly kdesi v oblasti Suezského průplavu, přineslo zdvojnásobení času přípravy i nejedno propocené triko. V tom nepříjemném horku ubývalo chuti a sil. Školní třídy s okny obrácenými k jihu se brzy rozehřály a ani chodby v útrobách budovy neskýtaly hledaný chlad. Díky Bohu, že dcera vzala obě své ratolesti a všichni mně byli aspoň jeden den s přípravou velmi nápomocni…
Když píši tyto řádky, je většina instalačních praví hotova, obrázky jsou umístěny a připevněny na svém místě, a já mohu v klidu poprvé srovnat své představy se skutečností. Škola je mimořádně tichá, jak jinak, jsou přece prázdniny, byť zvonění i nyní pravidelně určuje časové úseky vymezené výuce, a tak mám možnost nad vystavenými obrazy i netypickým místem klidu bez dětského dovádění, rozjímat.
„Školu jsem ukončil více než před půlstoletím. Mnohé se změnilo, ale základní dispozice budovy a tříd zůstaly. Tady jsme byli v šestém roce školní docházky, ve třídách o patro výš v dalších letech. Ve velkém vestibulu byly šatny, za schody vstup do jídelny a tělocvičny. Vše vzal dávno čas!“, uznávám. Před očima ožívají vzpomínky na kamarády i kantory a přitom se dívám do krásných tváří starých žen, našich tetiček, které ještě nedávno v krojích běhaly po návsi a chodily do kostela. I většinu z nich už vzal čas a zůstaly jen tyto jejich podobenky, z nichž vyzařuje moudrost stáří a velké životní zkušenosti.
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář