Vyslechl jsem dotaz šesťáka. Ptal se učitelky dějepisu, co je to komunismus. Její odpověď byla vcelku správná a školáku srozumitelná, kdyby jej nevztáhla přímo k naší minulosti. Byť je to uváděno i v nových učebnicích pro nezletilé, komunismus u nás nebyl! Kdysi jsme žili v socialismu, který měl za cíl novou komunistickou epochu vybudovat. Matou nové učebnice děti úmyslně nebo nechtěně…?
Vzal jsem nedávno do ruky fotografii z roku 1964. Byla na ní skupina dětí při I. sv. přijímání. Uvědomil jsem si, že na ní nechybí žádný z mých spolužáků. Opravdu nikdo! V té době chodili do náboženství, které vyučoval pan farář ve škole jako nepovinný předmět, všichni! Děti věřících i komunistů! Syn vojáka z oddílů PTP stojí na fotce vedle dcery ředitele místního závodu! Bez rozdílu se připravovali na jeden z novodobých iniciačních obřadů – předstupeň přijetí dětí do společnosti dospělých. Zajímavá doba. Právě o ní nyní vychází kniha vyprávění o komunismu. Bude objektivní…?
Často ve vysílání rádia poslouchám pořady z cyklu Paměti národa. V reportážích jsou uváděny osudy rodin, které byly nějakým způsobem postižené minulými totalitními režimy. Životní příběhy jsou to silné, vyprávění poutavá a jejich výpovědní hodnota vysoká. Zaznamenat je pro budoucnost je bezesporu třeba! Zaráží mne však jednostrannost pojetí cyklu, jednostrannost výběru témat, v případě zmíněné knihy i snaha o zjednodušení a posměch. Vždyť v dřívější společnosti byla i skupina aktivních občanů – nekomunistů, kteří v dobrém úmyslu a s vírou budovali novou společnost.
Před desítkami let jsem studoval etnografii. Páni profesoři nás upozorňovali na skutečnost, že národopisci shromažďují doklady o kultuře s velkým zpožděním. Nabádali nás, abychom neopomíjeli současnost ani nedávnou minulost a vedli vlastní výzkum proměn života II. poloviny 20. století! Mladí a nezkušení jsme doporučení pánů profesorů nebrali příliš vážně. Současnost ani nedávnou minulost jsme nevnímali a pochopili až po létech, že zásadní a zaznamenání hodné proměny běžného života a emocí probíhaly v životě našich rodičů a později i v našich bez většího vnímání a zájmu o poznání…
Stejný pocity mám i z cyklu Paměti národa. Po třech desetiletích života v nových společenských podmínkách se na minulost opět díváme jen z jednoho úhlu pohledu. Jako by ji tvořili jen lidé a rodiny pronásledované tehdejšími režimy! Ale v oněch neblahých letech žili naši rodiče a svou pílí, odhodláním i zarputilostí tvořili hodnoty, které využíváme dodnes! Dějiny netvořili jen pronásledovaní, tvořili je i ti, kteří věřili v poctivou práci a v nový svět i lepší budoucnost svých dětí. Nestály by i vzpomínky a poznatky těchto obyčejných občanů za zaznamenání? Pro správné odlišení působení zla a dobra za jejich časů! Pro objektivní pochopení a posouzení minulosti a její bílé i černé barvy pravdy!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář