FEJETON: Pověst o pokladu

Před více než půl tisíciletím se v době Česko-uherských válek stala východní polovina zemí Koruny české, konkrétně území Moravy, Slezska i východních Čech místem krvavých bojů. Válku zahájil po uvalení papežské klatby na českého krále Jiřího z Poděbrad jeho zeť Matyáš Hunyadi, u nás známý spíše jako Matyáš Korvín, který se stal vykonavatelem trestné výpravy a postupně se svým vojskem i jako český spolukrál ovládl většinu jmenovaných území i Lužice.

Největší vojenskou silou uherského krále Matyáše Korvína, jenž měl v osobním znaku havrana s prstenem, bylo profesionální vojsko zvané Černá armáda. Její jádro bylo vytvořeno již v roce 1440. Své největší síly dosáhlo vojsko v letech 1458 – 1494, kdy měla až 20.000 jezdců a 8.000 pěšáků, jako první evropská armáda dobře vyzbrojených palnými zbraněmi arkebuzami. Žoldnéřská vojska ve službách uherského krále, která měla ve svém znaku černého havrana s prstenem v modrém poli a bojovala pod svou vlajkou, operovala na celém území Moravy a sužovala především její jižní a východní části, přiléhající k tehdejší hranici s uherským královstvím.  Ničivý postup Černé armády krajem, jejíž žoldnéři byli Češi, Bavoři, Srbové, Poláci a Chorvati a teprve po roce 1480 také Uhři, oznamovaly pozorovatelům na dominantě krajiny, na kopci Babí lom, později po neblahých létech a událostech zvaným Strážovský kopec, zdaleka požáry vypalovaných vsí. „Nelítostným raubířům z početných rot Černé armády padly v roce 1468 za oběť všechny vsi jižně od zmíněného kopce. Z mapy zmizely – mimo desítky dalších po celé Moravě – v její jižní části na milotickém a hodoňském panství vsi Mistřín, Jiříkovice, Korulice, Mokroňovice a Jarohněviceׅ“, cituji z historických knih.

Jen první z nich byla obnovena na mírné vyvýšenině v údolní nivě kol dokola chráněné vodami mělkého, ale rozlohou velkého rybníka, obklopeného bažinami a mokřinami, v místech poblíž společného a tehdy značně zpustošeného kostela a fary. K místu se v povědomí obyvatel po staletí vázala pověst o velkém pokladu mincí, pocházejícího z žoldu vojáků, který zde ve zpustlém kraji ukryli po roce 1490 za vlády Vladislava II. Jagellonského po smrti krále Matyáše jezdci Černé armády.  

Vlajka Černé armády

„Kromě válečných útrap se v kraji jihovýchodní Moravy s Česko-uherskými válkami váže i letnicový zvyk jízdy králů. Jeho vznik je spojen s úprkem Matyáše Korvína v přestrojení za dívku z Moravy a v řadě obcí na Moravě se udržuje i po uplynutí více než půl tisíciletí do dnešních dnů“, doplňuji.

Dukát M. Korvína

Stejný čas je možná v kraji ukryt i poklad Černé armády, ba i mnoho dalších s historií země spojených artefaktů. Čekají na čas svého objevení, třeba novou spoluprací detektorářů a archeologů.  Každý nový nález pomůže rozšířit naše vědomosti o dobách dávno minulých, o naší moravské historii.   

Přečtěte si  FEJETON: Hřbitovní ladění

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*