V životě nás formují názory našich předků, často nejbližších lidí, moudrých, zkušených, životem poučených. Moje stařenka, která zemřela v necelých 90 letech, zažila Velkou válku a strasti s ní spojené ve svém dětství. Její dcera, moje maminka, ve stejném věku pak válku druhou! Obě prožily pokusy se socialismem a komunismem, matka mé mámy i první léta nové svobody…
Moje stařenka měla ráda přírodu. Byla ženou v domácnosti a většinu času pracovala na poli a na zahrádce. O životě jednou uvedla, že je jak květinová louka… Těšil jsem se, co bude následovat!? Jaké další krásy stařenka, životem zkoušená i zkušená to žena, pronese. Protože, kdo by neměl rád rozkvetlé louky! Jenže stařenka, moudrá, laskavá, všemi milovaná a pracovitá žena pokračovala jinak než jsem čekal. Po krátké odmlce pronesla: „Život je taková ale hodně smradlavá louka. Je na ní plno hnoje, kuřinců a zetleného puchu, za každým stéblem rozkvetlé byliny číhá nebezpečí a zákeřnost!“
Hmmmm, tak to jsem nečekal!!! Takové pokračování! Moje stařenka, která pro mě byla vždycky světlem, příkladem pozitivního, zbožného člověka, u které jsem nezažil, že by z ní tryskalo něco negativního! Nikdy si nestěžovala, i když měla tvrdý život. Věřila v Boží spravedlnost a úradek…
A tato žena najednou začne o lejnech a smradu! Zaražen jsem tiše čekal, co řekne dál. Kdyby to totiž skončilo lejny, tak by se mi asi zhroutil dětský svět! Ale naštěstí stařenka, ta radost, naděje a štěstí mého dětství, nezklamala! „Víš, chlapče, je to sice smradlavá džungle, ta louka – ten náš život, ale najednou po těch všech peripetiích a nástrahách objevíš na té louce ne jednu, ale opravdu velmi mnoho krásných kytiček, voňavých, barevných a zářících ve vší té až někdy jednotvárné zeleni. Zavoní jen chviličku, krásou potěší jen chviličku, ale kvůli takovým okamžikům a kytičkám má smysl jít tou džunglí života směle a odhodlaně dál a dál…“
Na tuto dávnou stařenčinu moudrost jsem si vzpomněl včera při rozžíhání svíce na jejím hrobě. Její letité vyjádření přesně zapadlo do nálady naší současné nelehké doby zjitřených politických vztahů, rozhádané společnosti, pokračujících válečných událostí, přemnoha negativních zpráv a nevhodných, urážlivých a nepochopitelných, spíše nejapných vyjádření předních politiků! Přesně zapadlo do dnešní zcela nejisté doby, kdy o nás a budoucích osudech ne nás starších, ale našich dětí a vnuků, rozhodují politici, kteří za svá nezralá a neuvážená vyjádření, za své unáhlené činy nebo váhavost nenesou žádnou odpovědnost skryti za demokratické vyvolení, přesvědčeni o své jedinečnosti, bezohlední k oponentním názorům menšiny… Opravdu menšiny? Stařenka by řekla, že mezi vadnoucími květy na naší republikové louce něco smrdí, že v naší malé zemičce uprostřed Evropy není něco v pořádku.
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář