Pár let před koncem minulého milénia jsme celkem úspěšně vyjížděli s naším folklorním souborem na pravidelné zahraniční zájezdy. Slovácký folklor, krásné jihokyjovské kroje, kvalitní cimbálová muzika, písně a tance vždy zaujaly zahraniční diváky našich vystoupení. Každý rok to byly dva až tři letní týdny nečekaných zážitků. S cestováním po celé Evropě bylo spojeno velmi mnoho zajímavých setkání…
Byli jsme vynikající a sehraná parta tanečníků a muzikantů a své umělecké dovolenkové turné jsme si ve velkém užívali. Bavili jsme sami sebe, naše nové folklorní přátele, diváky v sálech i běžné obyvatele v ulicích. Při jednom z řady zájezdů do slunné Francie jsme se připletli k svatebnímu průvodu vycházejícímu právě z kostela. Hráli a zpívali jsme nedaleko, a proto bylo dílem okamžiku, v němž muzikanti dostali nápad zahrát novomanželům. Postavili se pod kostelní schody, a když přišli novomanželé, po našem a z vesela spustili rozverné: „Ešče som sa neoženil…, Ženu má, ženu mám, ale s ňú nespávám…, Ej, umrela mi žena, už som vdovec…!“ Chasa se k nim hned zpěvem přidala a překvapení svatebčané i četné občanstvo města za každou sloku, neznaje významu a smyslu prezentovaných vět, odměnilo zpěváky a muzikanty bouřlivým potleskem. Na závěr došlo i na slovní blahopřání v češtině a přípitek francouzským vínem a anýzovým pastisem. V davu stojící starší muž scénu později česky okomentoval: „Jen kdyby věděla, co jste jí zpívali…! Ale děkuji, bylo to hezké!“
Jindy jsme nedaleko legendárního Saint Tropez po delším cestování autobusem vyhledali opuštěnou zátoku a vlétli do vln Středozemního moře. Nedaleko na břehu se hrály na vyhřátém písku dvě menší děti a na dece vedle ležela pohledná mladá žena. Co víc! Opalovala se nahoře bez!!! Po vyřádění se ve vodě jsme zalehli na písek, z autobusu přinesli lahváče českého piva, dali je chladit do vody a řeč se stočila na šikovnou a vnadnou mladou Francouzku ležící nedaleko. Po chvíli se vrhla do chladivých vln a pak se bez okolků vracela na své místo, dávajíc v odiv své vnady. Chvíli jsme zírali a pak dál vedli hovor po našem a uvolněně. Slova obdivu k obnaženým i ostatním partiím pěkně opáleného těla jsme neskrývali. Přitom jsme popíjeli pivečko, užívali odpočinku u moře a po očku sledovali dění okolo.
Po hodince, dvou, se žena s dětmi začala balit. Oblekla hezké volné letní šaty, nasadila lehký klobouk, vzala děti a odcházela. Procházejíc kolem naší, dobře se bavící a pivo popíjející skupinky, z ničeho nic pronesla: „S díky bych si také dala dobré české pivo!!!“ Usmála se a bez zastavení dál s dětmi odcházela, až zmizela za dunou. Nebyli jsme schopni slova! Ba ani žádné reakce! Došlo nám, že svět je opravdu malý! Naši skupinku zchladil závan studu nad našimi neomalenými kecy a slovní políček od krajanky! A mně v kameře pěkná obrazová momentka vnadné české krásky vystupující z vody…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář