Je pozdní léto, čas sklizně úrody obilí, brambor, různých druhů ovoce i prvních odrůd révy vinné, chmele, čas dovolených a velkých prázdnin našich školáků. Letní dny přinášejí časté zábavy, taneční večery a hojně navštěvované festivaly nejrůznějšího zaměření. Těch jsem si ve svém aktivním životě užil dosyta, a proto se jednou za čas nechávám unášet vlnou nostalgických vzpomínek…
Obrázky z minula se rýsují v mé mysli i proto, že se již za svým životem ohlížím a hodnotím jej z různých úhlů pohledu. Nedávné chvilky vzpomínek u mne vyvolaly desítky nejrůznějších dárků, které obdržel náš soubor při četných zahraničních cestách. Přebíral jsem je z rukou pořadatel jako vedoucí, léty se ztratily z mého dohledu a nyní se po desetiletích vrátily ke mně do souborového archivu a připomněly úspěchy našich zahraničních turné.
Poutavá dvojice seniorů v krojích francouzské Provence sedících na dřevěné lavičce pochází z roku 2000, tehdy z druhé během léta do Francie uspořádané umělecké cesty. V rybářském městečku Étaples ve stejnojmenném kantonu nás 12. srpna zastihla neuvěřitelná zpráva o havárii ruské atomové ponorky Kursk. Solidárně jsme se na přání pořadatelů zúčastnili se zdrcenými ruskými folkloristy a ostatními hosty podvečerní prosebné modlitby za záchranu mladých námořníků…
Z léta roku 2002 je typický valašský dar v podobě dětských krpců z festivalu ve Vsetíně. Toho jsme se zúčastnili po úspěšném zájezdu do Budapešti. V maďarské metropoli jsme získali nové festivalové kamarády z řady kolektivů nejen z Evropy, ale i ze zámoří. Během týdenního ubytování v prostorách vysokoškolských kolejí snad nikdo nezamhouřil oko. Festivalové noci byly žhavé nejen kvůli tropickým teplotám, ale i z důvodu nekončícího proudu pestré směsice hudby, zpěvu a zábavy z celého světa!
Panenka oděná v kroji připomíná přátele z gruzínského státního souboru, s nimiž jsme se setkali v roce 1991 v Gijonu na závěr třítýdenního uměleckého putování po Španělsku. Při strhujících bojových tancích létaly jiskry od čepelí ostrých mečů všemi směry. Ze Švédska a léta 1984 pochází malovaná ošatka z kůry. Připomíná pořad ve věhlasném a obdivuhodném stockholmském Skanzenu.
Keramický kříž s kruhem zase jednu z opakovaných cest do antickými památkami překypujícího slunného Řecka. Je to dar z roku 1987. Přijali jsme jej jako projev přátelství, obdivu i přání štěstí v naší další umělecké tvorbě. Starosta hlavního města Kréty – Heráklionu, nám jej předal při uvítání na ostrově, na němž jsme – stejně jako na jiných více než čtyřech desítkách zahraničních uměleckých cest, reprezentovali naši krásnou Moravu a její bohaté folklorní tradice… Ach jo! Minulost nelze vrátit! A tak ji nahrazují jen vzpomínky na jedinečná léta našich letních cest s uměním a folklorem po Evropě!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář