FEJETON: Tichá noc

S nejkrásnějšími svátky roku, svátky velkých dětských snů a radostí, je spojena v naší i světové hudební kultuře celá škála písní a hudebních skladeb. Všechny nás naladí směsicí pocitů štěstí, klidu a míru k jedinečnému souznění, symbolizovanému lehounkým cinkáním zvonečků a odleskem hořících svící nebo světel na ozdobených stromečcích. Víte, že jedna z nejkrásnějších vánočních písní se zpívá a hraje po Evropě a známá je i v celém křesťanském světě již celých 205 let!? 

Text budoucí velmi známé písně, oslavující krásu vánoční noci, složil v roce 1816 kaplan a básník Joseph Mohr ve farnosti Mariapfarr. Hudbu k němu zkomponoval učitel a varhaník Frank Xaver Gruber a poprvé byla uvedena jen za doprovodu kytary v tyrolském městečku Oberndorf nedaleko Salzburku na Vánoce roku 1818.

Na první uvedení písně vzpomínal autor nápěvu: „Bylo to 24. prosince roku 1818, když výpomocný duchovní Joseph Mohr v nově založené farnosti sv. Mikuláše v Oberndorfu předal tamnímu zástupci varhaníka Franzi Xaveru Gruberovi, který byl toho času také učitelem v Arnsdorfu, báseň s prosbou o napsání příhodné melodie pro dva hlasy, sbor a kytaru. Posledně jmenovaný předal ještě téhož večera hudebně nadanému duchovnímu dle jeho přání kompozici, která téže svaté noci za všeobecného aplausu byla zazpívána…“ Píseň Stille Nacht  byla přeložena na celém světě do 300 jazyků a nářečí. Text i hudba písně souzní se štědrovečerní náladou klidu a míru, přeznamenávajícího však také budoucí lidský žal a nesmírnou bolest.

Se stovkami dalších hostů jsem seděl ve velkém divadelním sále na předvánočním koncertu a s pokojem v mysli poslouchal krásné melodie uváděných písní. Ty se linuly z hrdel tří hezkých vokalistek, které oděny v nádherné róby pečlivě tvarující jejich těla do podoby andělů, svými hlasy přinášely lidem dobré vůle klid a mír, pohodu a pocit štěstí i bezpečí. Velké symfonické hudební těleso dodávalo jejich zpěvu pevnou oporu a hřejivou hudební vášeň večera.

Zvukové emoce doplňovaly náhledy vize vizuální, kterým vedle dalších hezkých žen dominovala houslistka, sedící uprostřed orchestru v první řadě hudebníků s nožkou odhalenou až k pasu. S dávkou určité nervozity po každé skladbě vrátila cíp dlouhé černé sukně zpět na obnaženou nohu, ale látka při dalším hraní pomalu sklouzávala dolů a odkryla opět krásu kouzla nechtěného! Totiž: líc i rub věcí všedních!!! Vnímáte dobře! Svět se neskládá jen z klidu a míru vyjádřených vánočními písněmi, ale také z obav, bolesti a zármutku. Ne všude na světě jsou vánoční svátky časem štěstí malých i velkých dětí… Ne všude na světě je mír, klid a rodí se nový život, který Vánoce zvěstují! Bude tomu tak aspoň o příštích svátcích?     

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.