FEJETON: Z času masopustního

Krásně usměvavě a pohodově jsem spolu s kamarády přežil letošní masopustní svátky. Fašaňková obchůzka krojované chasy, mužáků a desítek maskovaných, většinou děvčat, zaplnila dědinu nevázaným veselím a zpěvem za doprovodu několika hudců. Průvod čítající jistě přes sedmdesát účastníků provázelo hřejivé sluníčko a před domy je vítali postávající domácí.

Rozruch mezi přítomnými i diváky působila nezbedná exotická lama, kterou k nedávným šedesátinám darem kamarádů získal jeden z účastníků. Pamětníci koledu komentovali: „Škoda, že ve skupině chyběly tradiční masky medvěda, smrti, žida nebo páru nevěsty a ženicha. A zcela se vytratil v minulosti nezbytný, ba přímo povinný tanec některé z masek s hospodyní spojený s veselým vyskakováním do výšky, aby vyrostlo vysoké konopí a len!“

U každého z navštívených domů se za to tančil mečový tanec Pod šable, který původem ze Strání na Uherskobrodsku se v nedávné minulosti posledního půlstoletí rozšířil díky činnosti folklorních skupin po celém Slovácku. Ocelová šavle gazdy se postupně plnila řádnými kusy čerstvě uzené bokoviny, stejně jako hlavy obchůzkářů tekutinami všeho druhu a žaludky nabízenými pochutinami, mezi nimiž nechyběly usmažené fašankové boží milosti.

V tom bezuzdném a rozmarném masopustním veselí, jehož se účastnili děti, mládež, dospělí, jejich stařečci i občané nejstarší, tedy příslušníci všech generací a skupin pamětníků, došlo i na politiku! Tentokrát však v rovině postřehové. Starší krátkou mezigenerační besedu zakončili ráznou oponenturou: „… tendenční vyprávění holátek, která zažila minulý režim v období předškolním nebo ještě na houbách! My v něm žili půl života a půl života po listopadu. K minulému režimu jsme byli většinou tiše loajální, přesto zodpovědně říkáme, že každý režim má svoje plusy i mínusy. Objektivní pamětníci jistě vědí, o čem mluvíme, neobjektivní nebudeme přesvědčovat. A nepamětníky, vás holátka, varujeme! Vše je obvykle černobílé! Nevěřte všemu, co se o minulém režimu říká. Nejvíce nám totiž na něm vadilo, že nám lhal, nutil nás mlčet a většina lidí z hlouposti, strachu a prospěchu jej podporovala! Na současném režimu nám vadí, že nám maže med kolem pusy, nutí nás mlčet a mnoho lidí z hlouposti, strachu a prospěchu tu faleš ochotně papouškuje. Tak se žilo kdysi za komančů a tak, podobně, se žije nyní, milá mládeži!“, zaznělo strohé resumé při vínku.

Přečtěte si  FEJETON: Pověst o pokladu

Názorový střet byl zažehnán, a to již kdosi pozvedl svůj zpěvný hlas a nad chasu i dědinu zažehl typickou fašaňkovou společnou rozlučkovou: „S Pánem Bohem, temu domu, kde zme měli, dobrú vuolu. S Pánem Bohem tej materi, kerá chová dobréj céry. Temu domu najpřednější, kde je moja najmilejší.  Ej, už sa fašaňk krátí, ej, už sa nenavrátí!, už ty dívky lajú, ej, že sa nevydajú…!“

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*