
Na svátek Tří králů s požehnáním našich příbytků oznamem K + M + B 2025, což znamená: Bůh žehnej tomuto domu, skončil čas vánoční a nastala doba masopustní, ve starém lidovém pojetí se vyznačující po čase adventního rozjímání a očekávání – trochu překvapivě – jako období sytosti a radovánek. Byl to čas domácích zabíjaček, jichž dnes značně ubylo, také svateb a koštů vín i konáním tanečních zábav, merend, plesů a bálů. Jó, to bývaly – a někde ještě jsou! – časy…
„Zitra bude zabijačka“, pronesl před léty jen tak mimochodem můj tchán během místní ochutnávky vín. „Tak sa připrav!“ Okoštoval jsem další vzorek muškátu moravského a těšil se na následující den plný práce a ochutnávání jiných dobrot, nejen tekutých, tentokrát čerstvých výdobytků domácí zabíjačky.
„Ráno – ještě za tmy – ožil dům ruchem příprav“, vyprávím vnoučkům. „Všichni domácí byli již na nohou a po lehké snídani, voda v kotli se blížila varu a zvonek oznamoval příchod řezníka. Před jitrem probuzený čuník, neznaje důvody svého brzkého vstávání, se domáhal ranní krmě. Marně! Mužští domácí, řezník i přizvaní sousedé, se posilnili štamprlkou domácí pálenky a jakmile voda v kotli dosáhla varu, byl osud prasete zpečetěn. Mistr řeznický k němu přistoupil a po chvíli domlouvání jej obezřetně na provaze vyváděl z jeho domoviny. Zabíjačka začala. Za svítání již leželo zabité prasátko na žebři a chlapi si podruhé – a ne naposledy – zavdávali. Sousedé s pozvánkou k obědu po té odešli, na další práci zůstali – byť ne na dlouho – jen domácí“, povídám a hned dodávám: „Ale kluci, zabíjačka, to bylo něco! Ze školy nás omluvili, drželi jsme prase za ocas a učitel taky dostal jitrničku!“
Po necelé hodině visel již bezhlavý pašík s pomocí grmolce na pevné trojnožce a práce, k níž vyhrávala z kazety řízná dechovka, se přesunula z mrazu ke kotlině do vyhřáté dílny. Najednou bylo ticho! „Muzika přestala! Obraťte kazetu a dajte si po štamprlce dobréj slivovičky!“, zazněl hned splněný dobrácký příkaz hospodáře. Tak tomu bylo do skončení domácí porážky ještě několikrát.
„Tak dědo, jak to bylo dál?“, žadoní kluci. „Nakonec se domácí i se sousedy sesedli ke stolu a rádi po celodenním ochutnávání mastných zabíjačkových dobrot vzali do úst k černé kávě připravené koláče a chutné makové buchty. Karmína, besedování a hodování po zabíjačce, v dobrém pokračovala ještě drahnou chvíli. Při svařeném víně došlo i na veselé historky a nakonec i na zpěv s dechovkou z kazety. Se soumrakem se všichni loučili, sousedé i mistr řeznický s výslužkou v taškách“, dodávám.
Masopust nebyl o nedostatku masa! Masopust byl čas veselí, pospolitosti rodinné i sousedské a hojnosti dobrot z domácího vepříka. Dům provoněly jitrničky a jelita, bílá a černá polévka, tlačenka, škvarky i maso. Den končil před půlnocí, když domácí spokojeně uléhali k zaslouženému spánku…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář