Končí první měsíc letošní zimy, která se zatím příliš nepředvedla. Oknem se dívám do téměř předjarní krajiny. Alespoň že vítr ze stromů dávno srazil poslední listy a výhledu do krajiny nic nebrání. Ještě nedávno se na pooraných polích přece jen bělal sníh. Dnes po něm zůstaly jen ojedinělé drobné zbytky v závětří. Je zima, blíží se Silvestr, ale teploty připomínají nástup jara…
Situace se opakuje již několikátý rok. Moderní doba vyhlásila zimě boj! Nejen té přírodní, ale i pocitové! Ve velkém se proti úniku tepla izolují fasády i půdy domů, okna i dveře. Dříve hojně užívaná jednoduchá dřevěná kastlová okna s několika menšími tabulemi okenního skla byla nahrazena moderními plastovými okny se ztrojenými skleněnými tabulemi. S modernizací zmizelo ze světa krásné zimní kouzlo, které na okenních tabulkách opakovaně vytvářela ledovou tužkou paní Zima.
Zrod mrazivých květů a divukrásných stvolů záhadných pohádkových rostlin souvisel se studenými rány a námrazou na dotyku teplejších a vlhčích ploch s chladnějšími ve starých oknech. Vzdušná vlhkost na podchlazených površích jednoduchých tabulí tvořila neopakovatelné fantaskní obrazy květů a rostlinných motivů. Toto nezaměnitelné kouzlo bylo v dřívějších dobách součástí zimních rán a první dětskou denní radostí. Po probuzení jsme si pomocí vlastního dechu mezi květy a skrze mrazivou nádheru vytvářeli průhled do krásně zasněžených ulic, dvorů a zahrad. Zahleděni do té jedinečnosti zimní krásy jsme radostně a plni očekávání vyhlíželi další dávky zimních radovánek na sněhu, v závějích nebo na zamrzlém rybníku. Sloužily nám k tomu nevelké díry v mrazivých květenstvích…
V našich jižních krajích již desetiletí cítíme nedostatek sněhu a zimních dnů. Ne vždy to bylo stejné! Staré kroniky uvádí zápisy o krutých zimách se spoustou bílé záplavy a řadou arktických dnů. Není proto náhodou, že na půdách najdeme, odloženy někde za střešními trámy, nejedny páry starých dřevěných lyží. Dva takové jsem nedávno spíše náhodou objevil na hromadě odpadového dříví, připraveného na spálení. Krčily se určitě strachem ze svého konce mezi plaňkami rozbitého dřevěného plotu, zbytky pořezaných krovů a střešních latí, zasypané duškami rozpadlých beček a kádí, vedle rozbitého a ztrouchnivělého dřevěného žebře. Svým perfektním a nepoškozeným vzhledem i tvarem na hromadu nepatřily! Stísněně vyhlížely někoho, kdo je vytáhne a vrátí jim radost, která se z nich vytratila díky dosti strastiplnému živoření. Vyslyšel jsem jejich prosby a již jim v dílně vracím původní vzhled a nádheru, která kdysi vzešla z rukou poctivého a zkušeného řemeslníka. Dva páry dřevěných lyží, patřící také k zapomenutým krásám zimy stejně jako staré sáně, určitě rády obohatí sbírku mého malého muzea. A potom, že svět není krásný! Tak vesele do nového roku…!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář