FEJETON: Zapomenuté Letnice

Sedmá neděle povelikonoční doby přinesla po ránu podmračenou oblohu, ale teplé počasí. Při snídani na terase jsme s nejstarším vnukem vymýšleli program na dopoledne. Chlapce lákalo dovádění s bratránkem a sestřenicí v bělostném písku volejbalového hřiště, kde se vášni v tuto hru oddávali jejich rodiče. Já měl v úmyslu navštívit dopolední slavnost Královničky, která se koná právě o Letnicích.

„Dědo, a co jsou vlastně Letnice? Vždyť léto je ještě daleko?“, položilbystrý chlapec otázku ohledně slova, které v životě slyšel snad poprvé. Chvíli jsem musel přemýšlet, lovit v paměti, než jsem dal chlapci uspokojivou a jemu srozumitelnou odpověď. „Z kostelního pohledu jde o církevní slavnost, takové druhé Velikonoce. Podle biblického Nového zákona to byla památka naplnění Duchem svatým, což bylo dle Písma provázeno ohnivými jazyky z nebe a hukotem vichru. Svatodušní svátky byly slaveny v našich zemích od dob přijetí křesťanské víry, byť jim zůstalo také užší propojení s dávnými pohanskými obyčeji. Nazývaly se zelenými svátky, protože příroda je již plně rozvinutá a dává první plody v podobě třešní, jahod a hrášku“, vysvětlil jsem chlapci v kostce význam zapomenutých svátků, které se na rozdíl od naší země dodnes v celé řadě západoevropských zemí slaví dva dny a Svatodušní pondělí je tam volným dnem.

V lidové tradici jsou s Letnicemi spojeny mnohé dnes již bohužel zmizelé starodávné obyčeje a magické praktiky. Nejznámější z nich jsou hry nebo slavnosti králenské. Ještě na konci 19. století k nim patřilo honění, vodění, koupání či stínání krále, jízda po králech, hra na krále a králku a další. Dříve se také střílelo do terčů, práskalo biči nebo pasáci závodili ve vyhánění dobytka na pastvu.

„Křesťanskou slavnost doplňovaly dříve mnohé lidové obyčeje“, doplňuji chlapci údaje, „z nichž z dávných koledních obchůzek dodnes zůstaly na moravském venkově královničky a známější jízda králů. Dodnes se za velkého zájmu návštěvníků pravidelně konaná na Slovácku, Hané a Brněnsku, nejčastěji ve Vlčnově, Hluku, Kunovicích, Skoronicích nebo Doloplazech.“

I přes můj osvětový výklad se chlapec rozhodl pro hry na hřišti a já navštívil Královničky. Před léty jsme je v Mistříně obnovili dle zápisů sběratelky lidových písní a zvyků Františky Kyselkové a dodnes tuto podmanivou sestavu písní a tanečků předvádí menší i větší děvčata školního věku za hojné účasti rodičů i kamarádů u kostela po hrubé mši svaté. 

Přečtěte si  FEJETON: Varhanní vzpomínání

Nakonec i chlapec letnice nic netušíc oslavil. Po hře v písku si omýval nohy v nedalekém rybníku a mně připomněl letnicovou tradici spojenou se statusem vody a první koupelí v přírodě dle přísloví: „O svatém Duše, do vody v kožuše!“. Ještě se napít pro zdraví ze studánky. Tak to činili naši otcové…

Autor: František Synek, Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*