FEJETON: Zázrak poštovní

Dnes už vím. Zázrak vzkříšení se může stát i v dnešní hektické době. Před velikonočními svátky posílám své fejetony známým a věrným čtenářům. Moje úhledné balíčky bývají nevšedním jarním dárkem i přáním a u mých přátel se těší velké pozornosti. Poctivé nebo jen náhodné čtení při listování malou knížkou mých krátkých zamyšlení nad životem jim přináší radost. A jak uvádí, nejednou i cukání koutků úst při louskání mých příhod a textů nebo slzu na krajíčku…

Nejinak tomu bylo i v tomto roce. Před svátky jsem vyrobil deset, dvanáct fejetonových přání, doplnil je adresami příjemců a řádně ofrankované vyslal pomocí pošty do světa. Většina z nich dorazila k adresátům hned druhého dne, jak mne o tom tatáž většina informovala zavoláním nebo SMS zprávou s pozdravem a poděkováním. Jeden z mých balíčků byl adresován známému, který mé fejetony se zájmem a obdivem čte již řadu let a sám mě svými poznámkami a zprávami podnítil ke zpracování některých dříve sepsaných příběhů. Osobně se neznáme a naše přátelství je založeno právě jen na výměně zpráv a jednou ročně zaslaném dárku. Jeho paní jménem Soňa znám více. Byla příjemnou kolegyní, která s radostí a výborně vykonávala průvodkyni na mém posledním pracovišti.

Stala se však neobvyklá věc. Zásilka odeslaná jejímu manželovi se mne vrátila s poznámkou, že adresát zemřel! Zpráva mne zaskočila, ale protože jsem měl příležitost popřát zmíněné paní k jmeninám, přidal jsem upřímné vyjádření s kondolencí. Zněla: „PS! Včera jsem se ze zprávy na vrácené zásilce nových fejetonů dozvěděl, že Váš manžel Ladislav zemřel. Přijměte dodatečně upřímnou soustrast.“ Její promptní odpovědí jsem byl však zaskočen podruhé! Ve své mailové poště uvedla: „Děkuji Vám za přání, je moc hezké. Vaše kondolence mě však velice pobavila! Manžel se těší plnému zdraví a teď se určitě dožije stovky! Jediné, co nám v obci skomírá, je naše pošta! Tak se nedivím, že se Vám vrátila zásilka zpátky. Takže jsme všichni živí, jakžtakž zdraví a doufám, že i Vy. “

Frustrován neobvyklou situací jsem v hromadě papírových odpadků promptně vyhledal corpus delicti mé komunikace s poštovním úřadem!  To abych měl doklad o svém tvrzení! Známým jsem se omluvil a zásilku s radostí zopakoval. Doufám jen, že už k jakoby zázrakem živému adresátu opravdu dorazí a svým obsahem jej i po Velké noci potěší. Nakonec proč ne! V čase velikonočním se zázraky dějí a jsou zásadní podstatou více než tisícileté křesťanské víry.

Snad jen ta pošta, jejímuž oživení stát věnoval již nekřesťanské peníze, dále skomírá a obživnout pořádně ne a ne! Nechci věřit, že její stále dražší služby, jsou plošně problematičtější. Přál bych si, aby se do její činnosti jen malá chybička vloudila. Jen toho opakovaného poštovného je mně líto…

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.