Jako dítě přežil Osvětim i Mengeleho pokusy. O jeho příběhu vyšla kniha

Jiří Fišer číslo tetování Osvětim Auschwitz
Trvalá památka Jiřího Fišera na hrůzy holokaustu – číslo vytetované na levém předloktí

Pan Jiří Fišer, který dnes žije v Mohelnici, se jako osmiletý dostal se svým dvojčetem Josefem do nechvalně proslulé továrny na smrt v Osvětimi, kde si je pro své pseudovědecké pokusy vybral nacistický doktor Josef Mengele. „Zní to opravdu paradoxně, ale zachránilo jim to život,“ říká v rozhovoru publicista Pavel Baroch, který Jiřího osud sepsal do knihy Mengeleho dvojče A-872. Kniha vyšla na konci ledna u příležitosti 75. výročí osvobození Osvětimi. Rozhovor jako první publikoval portál Finanční a ekonomické informace.

Jak knížka vznikla?

S panem Fišerem jsem se seznámil před rokem, když jsem jako novinář hledal pamětníka, abych o něm napsal v souvislosti se čtyřiasedmdesátým výročím osvobození Osvětimi. Části jeho osudu jsou na internetu, například na stránkách Paměti národa.

Podařilo se mi na něj sehnat kontakt a pak se s ním sejít v Mohelnici, kde žije se svojí manželkou. S panem Fišerem jsem zůstal v kontaktu, článek se mu líbil, iniciativa k napsání knížky pak vyšla od něj. Přiznám se, že něco takového se nedalo odmítnout. Dal jsem si ale jednu podmínku – že společně napřed navštívíme Osvětim, kde je nyní památník.

To muselo být nesmírně působivé…

Když jsme bývalý lágr procházeli, opakovaně se mi honilo hlavou, jak je vůbec možné, že něco takového mohlo vzniknout. Byla to skutečně továrna na smrt, na systematické vyhlazování Židů a dalších národů.

Pan Fišer u pověstné brány do Birkenau položil na koleje dvě zapálené svíčky – jednu za maminku a druhou za sestru, které neměly takové štěstí jako on s bratrem a skončily v červenci 1944 v plynové komoře.

Velmi dojemné bylo setkání se skupinou středoškolských studentů z Izraele, kteří si všimli vytetovaného čísla A782 na Fišerově levém předloktí a zajímali se o jeho osud. Na závěr ho jejich učitelka objala a všichni mu přáli hodně zdraví.

Jiří Fišer před branou do továrny na smrt

Jak dlouho byl pan Fišer v Osvětimi a kdy se dostal k Mengelemu?

Přijel v květnu 1944 z Terezína. V noci. Na pověstné rampě poprvé viděl Mengeleho, který prováděl selekci. Nepotřební zamířili rovnou do plynu. Jiří s Josefem, sestrou a maminkou ještě zůstali pohromadě a skončili v takzvaném rodinném táboře.

Zanedlouho si ale kluky vzal Mengele k sobě na svou „kliniku“. Zní to opravdu paradoxně, ale zachránilo jim to život. Jak jsem už říkal, sestra s matkou zanedlouho skončily v plynové komoře. Jiří a Josef ale měli i další štěstí. Mengele na nich nedělal ty nejbrutálnější pokusy, při nichž například sešíval dvojčata k sobě. Pan Fišer si to, že přežili, vysvětluje tím, že byli s bratrem ještě poměrně malí a že Mengele ta nejhorší zvěrstva prováděl na starších dětech. I tak si prožili peklo.

Přečtěte si  Silniční most mezi Lanžhotem a Brodským byl uzavřen. Spojnice Moravy a Slovenska je v havarijním stavu

Co na nich Mengele zkoušel?

Například jim stříkal do žíly injekce s nějakými exotickými chorobami a pak zkoumal, jak se na nich projevují, jestli u obou stejně. Pan Fišer vyprávěl, jak potom byl dlouhé dny úplně mimo. Ale pokaždé se vrátil do života. Přežil. Jeho bratr taky.

Ostatně smrt jednoho z nich by pravděpodobně znamenala, že zabijí i toho druhého. Mengele to tak dělal. A pak prováděl pitvy obou těl a zkoumal orgány u obou sourozenců. Některé orgány pak posílal do Berlína k dalšímu výzkumu. Mengele byl dvojčaty posedlý. Chtěl docílit toho, aby se v Německu rodilo více dětí, více dvojčat – aby bylo dost lidí pro tisíciletou říši, která ovládne svět.

Osvětim přežili oba sourozenci? Jiří i Josef?

Ano, dočkali se nakonec osvobození, když 27. ledna 1945 dorazila do lágru Rudá armáda. Desítky jejich příbuzných ale takové štěstí neměly. Vedle maminky a sestry zemřel v jiném koncentračním táboře také tatínek dvojčat. Po válce proto vyrůstala u strýce na jižní Moravě. Jiřího bratr zemřel v roce 2011, Jiří je i ve svých čtyřiaosmdesáti letech vitální a plný života.

Ukázka z knihy: Měření a odebírání krve patřily ještě mezi příjemnější části vyšetření. Pak tady totiž byly ještě Mengeleho pseudovědecké pokusy, jimiž chtěl například docílit toho, aby se v Německu rodilo více blonďatých modrookých dvojčat, čistá árijská rasa. Dvojčata v Osvětimi byla jeho pokusnými králíky. „Stříkal mně a bráchovi do očí nějakou tinkturu, pálilo to jako čert, dostali jsme do očí dokonce infekci. Ale měli jsme štěstí, na rozdíl od jiných. Neoslepli jsme,“ vypráví Jiří. Jeho šedozelené oči zůstaly šedozelenými i po Mengeleho „proměně“ na modrou.

Zdroj a foto: Finanční a ekonomické informace

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*