Kněz se denně modlí za zastavení pandemie a žehná lidu a zemi

Den co den přichází na Svatý Antonínek správce blatnické farnosti P. Zdeněk Stodůlka. Nejdříve se v tamní kapli pomodlí za zastavení pandemie Covid-19 a poté vyjde ven s Nejsvětější svátostí oltářní, aby požehnal na všechny světové strany nejen lidu Slovácka v údolí, ale také celé zemi.

Je to jeho vlastní iniciativa, o které se mohou dozvědět pouze náhodní návštěvníci tohoto oblíbeného poutního místa, které leží na hranici hodonínského a uherskohradišťského okresu a je zasvěcené svatému Antonínu Paduánskému. U jeho zrodu stál kníže Hartman z Lichtenštejna. Jeho přáním mimo jiné bylo, aby Bůh skrze Antonínek, jak je mezi lidmi kopec nazýván, ochránil zdejší kraj od živelných pohrom a vytvořilo se zde místo, kam by lidé přicházeli Bohu svěřovat své bolesti, prosit o požehnání a děkovat za udělené milosti. Dnes, po 350 letech, co byla kaple postavena, můžeme s jistotou říct, že se jeho záměr stal skutečností. Věřící sem v minulosti putovali v dobách války, nemoci, útlaku, bídy, nejistot, strachu o svá hospodářství i rodiny a přicházejí sem i dnes v jednadvacátém století.

*P. Zdeněk Stodůlka vychází každý den okolo patnácté hodiny z kaple na Antonínku s Eucharistií v monstraci, aby udělil požehnání s prosbou za zastavení šíření pandemie Covid-19*.

O uplynulém víkendu, kdy bylo na Slovácku krásné počasí, sem zamířilo mnoho celých rodin. Možná ale někteří z návštěvníků vůbec netušili, proč kněz kapli obchází, a cože to vlastně dělá. Zdaleka ne všichni příchozí totiž patří mezi věřící. Mnozí tvrdí, že se na Antonínek vrací, protože se tam prostě cítí dobře.

A co je vlastně požehnání? Na webových stránkách víra.cz se můžeme dozvědět, že jde ve své podstatě o svolávání dobra, jež nás přesahuje. Dobra, které nejsme sami schopni vytvořit, způsobit ani ovlivnit. Žehnání je dovolávání se Boha a svolávání jeho dobra na nějakého člověka, konkrétní skupiny lidí i celý svět.

Blatnický farář P. Zdeněk Stodůlka se před samotným požehnáním vždy okolo patnácté hodiny nejdříve v kapli pomodlí modlitbu olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, jejímž prostřednictvím prosí o zastavení pandemie koronaviru.

*Sobotní společná modlitba křížové cesty byla kvůli pandemii Covid-19 zrušena. Přesto se ji na Antonínek přišlo pomodlit několik jednotlivců*.

V neděli měla být na Antonínku také společná modlitba křížové cesty. Ta se zde v postní době koná vždy jednou ročně. Kvůli zákazu shromažďování lidí, aby se zabránilo šíření pandemie, byla tentokrát zrušena. Přesto se zde sešlo pár jednotlivců, kteří křížovou cestu prošli a pomodlili se. Všichni chránili sebe i druhé rouškami a dodržovali předepsané rozestupy, aby nedošlo k šíření nemoci. Slovácký lid tak i dnes upíná svou naději skrze víru v Boží zásah a zastavení dalšího šíření smrtícího viru.

Kající modlitba
Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni. Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost. Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí. Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva. Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme, že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků, hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin, nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád. K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc. Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře. Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků. Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy, vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí, chovali se jako páni světa a vládci stvoření, upravovali si zákony i pravidla myšlení. Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní, a absolutní je už jen naše nabubřelé já. Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.
Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení. Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko. Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši, že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem. Jiní prchají před válkou, která se vede proto, aby měl někdo větší zisk, vliv a moc, aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci. Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem, jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo i bídu chudáků v rozvojových zemích. Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost, chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům, práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů, na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí, protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu. Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci, milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit, a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat. Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme. Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.
Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání. Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu. Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě, který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost. Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství. Zastav lavinu nemoci. Obrať nás a my se k tobě vrátíme. Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa. Vrať nám radost ze své ochrany a bezbožné budeme učit tvým cestám, svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu. Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on, když ze sebe nezištně milovat nedokážeme. Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe, nechat se vést moudrostí tvého slova, aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království, království spravedlnosti, lásky a pokoje. Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme, že nás, Bože, nezklameš. Amen.